Lékař fotbalistů pomáhal Afgháncům
Při zahraniční misi léčil české vojáky i obyvatele v Afghánistánu, dělá lékaře prvoligovým fotbalistům Sigmy a sám je nadšený běžec. Lékař z olomoucké vojenské nemocnice Luděk Ordelt si nedávno zaběhl také olomoucký půlmaraton. „Díky misi jsem získal jiný pohled na svět. Pochopil jsem, že se člověk mnohdy zbytečně rozčiluje kvůli blbostem,“ říká osmatřicetiletý lékař.
Byl jste půl roku v Afghánistánu s prostějovskou jednotkou speciálních sil. Věděl jste, do čeho jdete?
Částečně ano, měl jsem samozřejmě informace od kolegů, kteří v misi působili. Přesto mě realita překvapila. Pokud jde o hygienické podmínky na vesnicích, měl jsem pocit, že jsem zpátky v 18. století. Čtyři měsíce jsem strávil na základně v horách, kde jsem pomáhal i Afgháncům. Mimo základnu jsem nechodil, ale lidé z vesnice přicházeli na ošetření k nám.
Jaké nemoci jste nejčastěji léčil?
Většina problémů pramenila z nízkého stupně hygieny a nulové prevence. Mělo to i své výhody, protože jakákoli antibiotika na infekční choroby zabírala úplně perfektně. Přišli nemocní s hnisající ránou třeba po kousnutí zvířetem a do dvou dnů se účinek léků projevil.
Ošetřoval jste i těžší případy?
U našich vojáků naštěstí ne, ale léčil jsem i děti, které se zranily při výbuchu nalezeného granátu.
Setkal jste se z jejich strany s nedůvěrou?
Problematické je to kvůli jejich náboženství a zvykům s vyšetřováním žen. Proto u každého zákroku musel být přítomný někdo další z rodiny. Jinak jsem cítil spíš respekt, protože někteří za celý život lékaře nepotkají. Do nejbližší nemocnice je to i několik hodin autem. Medicína je tam na velmi nízké úrovni. Ti, co přišli, věřili, že jim pomůžu.
Měl jste někdy strach?
Dvakrát. Poprvé když jsme ze základny letěli vrtulníkem do hor a uvědomil jsem si, že se budeme pohybovat nad místem, kde se bojuje. A podruhé když se objevily informace, že v blízkosti základny jsou atentátníci a jejich cílem by mohla být i ošetřovna.
Jste specialista na nemoci z povolání, ale staráte se také o fotbalisty Sigmy. Jaké jsou jejich zdravotní problémy?
Přetažení pohybového aparátu. Za spoustou zdravotních potíží je také psychika, která hraje velkou roli. Vrcholoví sportovci si uvědomují, že je tělo živí a zdraví je pro ně důležité. Někdy jsou proto i z drobností nervózní, což je pochopitelné. Kvůli zranění nebo nemoci přijdou o místo v sestavě.
Mají sportovci posunutý práh bolesti oproti ostatním pacientům?
Je to zhruba stejné. Jsou mezi nimi lidé, kteří se víc sledují a bojí o své zdraví, i naopak větší drsňáci.
Co nejčastěji ordinujete fotbalistům?
Mám na starosti běžné nemoci, s kterými chodí lidé k praktickému lékaři. Řeším i drobná poranění, úrazy během zápasu, pohmožděniny, vymknuté kotníky.
Sám jste dobrý sportovec. Na olomouckém půlmaratonu jste obsadil jedenácté místo.
Chtěl jsem skončit do dvacátého místa, to se mi podařilo. Lidi to nechápou, ale běhání je pro mě opravdu relaxace, při které si vyčistím hlavu.
