Lékaři přišli na správnou diagnózu pozdě, Ríša zůstal postižený

Richard se narodil v lednu 2007 v Ostravě jako třetí potomek rodičům Duškovým. Byl to veselý a čilý chlapec, který se rád smál a nebýval nemocný. Rodiče z něho měli radost.
V polovině července roku 2009 dostal zničehonic vysoké teploty. Lékaři si s ním nevěděli rady. Diagnózy se střídaly jedna za druhou, ale žádná nevedla k vyléčení. Teprve později přišli na to, že Ríša dostal encefalitidu. To už však nesl známky fyzického, a poté i mentálního postižení.

Lékaři: má angínu

Od té doby se jednačtyřicetiletá Viera Dušková od svého milovaného syna nehne na krok. Pokud jí nepomůže manžel, prostě nemůže. Ríša je na ni zcela odkázaný.
Duškovi bydlí v oranžovém domku číslo sedmdesát sedm v Ostravě-Radvanicích. Po zazvonění se otevřou dveře a ven vyběhne nejprve malý pes připomínající kuličku, za ním se objeví Dušková. V patách je jí malý chlapec, který se snaží po čtyřech dostat dolů ze schodů, aby viděl, kdo přišel.
Prohlíží si boty návštěvníků, ohmatává je, když se zují, sahá jim na palce u nohou. Z krku mu trčí trubička. Při každém nádechu a výdechu vychází z jeho hrdla chrčivý zvuk. Dušková s návštěvou míří po schodech nahoru do obývacího pokoje. Chlapec se snaží lézt za nimi. Sám chodit nemůže. Matka ho povzbuzuje, aby to nevzdával. Před nemocí bylo všechno jinak. Až do 19. července 2007 to byl zcela zdravý kluk. „Tehdy dostal vysoké horečky. Běžné léky na teploty nezabíraly, zkoušeli jsme ledové zábaly a sprchy, nic nepomáhalo. Manžel ho odvezl do vítkovické nemocnice, já jsem musela být v práci,“ vzpomíná na osudový počátek rodinného neštěstí.
Lékaři usoudili, že Ríša dostal běžnou angínu a poslali ho k dětské obvodní lékařce. Ta také na nic zvláštního nepřišla. „Řekla jsem doktorce, že Ríša má tak vysoké horečky, že už se neudrží na nohou. Přesto mu předepsala obyčejné léky jako na angínu,“ popisuje svou bezmoc žena.

Zánět plic? Encefalitida!

Horečky spalující tělo malého Richarda neustupovaly. V noci na 21. července se jeho stav velmi zhoršil. Když ho matka šla v noci zkontrolovat, našla ho se skvrnami na těle, pomočeného a pokáleného. Duškovi okamžitě volali záchranku, která ho odvezla do porubské fakultní nemocnice. Lékaři udělali rentgen a konstatovali, že dítě nemá angínu, ale zánět plic.
Chlapcův stav se neustále zhoršoval, začal chrlit krev, srdce a dýchání mu začalo selhávat. Vrtulník ho transportoval do Brna. Rodiče jeli za ním. „Řekli nám, že se máme připravit na to, že nám Ríša zemře,“ vzpomíná Dušková. Lékaři se rozhodli pro chlazené infuze a speciální lék na srdce. A Ríša se chytil. Po deseti dnech to vypadalo, že se začíná uzdravovat. Jenže pak se neprobudil vůbec. „Na nic nereagoval, jen tam tak ležel, oči zarudlé. Udělali mu magnetickou rezonanci a přišli na to, že měl encefalitidu mozku,“ líčí Dušková. Je přitom přesvědčena, že klíště žádné neměl. „To vím určitě. Myslím si, že dostal špatné očkování, které taky může encefalitidu způsobit. Další lékaři mi to potvrdili,“ říká Dušková.

Beru ho domů

Matka vypráví a najednou si všimne, že Ríša není v pokoji. Ihned ale ví, kde ho hledat. „Tady jsi, zase mi chodíš na piškoty?“ naoko chlapce kárá a přivádí ho zpátky k návštěvě. Během následujících minut Ríša piškoty poctivě rozebere na malé drobky, které pokryjí velkou část podlahy. „Celé tři týdny byl Ríša v kómatu,“ vrací se Ríšova maminka k příběhu. Další čtyři měsíce strávil v ostravské fakultní nemocnici. „Začali jsme vyřizovat dýchací přístroj, bez kterého se Ríša podle lékařů už nikdy neobejde,“ líčí matka. Chlapec začal konečně znovu vnímat, hýbat rukama, nohama.
„Nemohla jsem se ale dívat na to, jak ho přivazují k postýlce. Nikdo se mu nevěnoval. Ruce měl rozedřené do krve,“ popisuje žena. Rozhodla se, že si Ríšu vezme co nejdříve domů. „Lékaři nechtěli, tvrdili, že to nezvládnu, ale já jsem si prosadila svou,“ říká hrdě.
Kvůli chlapci přestavěli celý dům. Odstranili všechny dveře, které mohli, aby ho všude dobře slyšeli. Ríšova maminka dala výpověď z práce, aby mohla být pořád s ním.
Začátky byly těžké. Syna museli všechno naučit znovu. Do dnešního dne nemůže otevřít pusu. Od svého návratu z nemocnice ještě ani jednou nepolkl, potravu dostává bočním vývodem přímo do žaludku.
„Vidím však malé krůčky úspěchu. Lékaři nám tvrdili, že bude muset nepřetržitě používat přístroj. Dnes ho používáme jen, když spí, po celou noc a přes den někdy, když si chce pospat,“ říká Dušková. Dítě stále nenápadně sleduje. „Ríšo, pojď, vyčistíme nosík,“ vyzývá chlapce. Ten nejeví zájem. „Tohle moc rád nemá, někdy to musíme dělat až dvacetkrát denně a samozřejmě v noci,“ vysvětluje Dušková a snaží se Ríšovi vyčistit nos od hlenů hadičkou připojenou k odsávačce.

Ven jen s přístrojem

„Občas spolu chodíme na krátké procházky. Držím ho za ruku a ve druhé nesu přístroj,“ dodává matka.
Venku Ríša není schopný sám se pohybovat. Kvůli poškození mozku neudrží rovnováhu a okamžitě padá. Po usilovném hledání se rodičům podařilo sehnat školku, jejíž ředitelka byla ochotna Ríšu přijmout. Rád si totiž hraje, třeba s autíčky, a podle rodičů potřebuje kontakt se stejně starými dětmi. „Je to až v Orlové, navíc tam budu muset být s ním, ale věřím, že to stojí za to,“ říká Dušková. Ríšova ošetřující lékařka Iveta Láryšová z Fakultní nemocnice v Ostravě se neodvažuje zatím nic říct o jeho vyhlídkách. „Domácí plicní ventilace mu zlepšila dýchání, ale co se týče pohybových funkcí, tam neurologové zlepšení nezjistili,“ říká lékařka. Podle ní dosud žádné dítě, které mělo podobnou virovou otravu krve, nebylo tak silně postižené jako Richard. „Je to velmi vzácný případ,“ dodává doktorka Láryšová.
O smutném případu se dozvěděli studenti z Jihlavy a uspořádali na podporu nemocného Richarda benefiční koncert. Výtěžek snad rodině pomůže. Potřebuje například auto, kterým by ho matka mohla vozit na prohlídky.