Pokud nepočítá své dvě babičky, které hrály ochotnicky, je jedinou herečkou v rodině. Její tři sestry se „nepobabily“. Matka je vysokoškolskou pedagožkou, otec obchodník. Svou rodinu herečka Lenka Kočišová z Moravského divadla miluje. „Na dětství mám krásné vzpomínky. Třeba tu, jak jsme všichni seděli v jedné místnosti a četli si,“ říká sedmadvacetiletá Slovenka.
Rodina
Jsem z obrovské rodiny. Dvě starší sestry mají děti, tak je jako teta jezdím okukovat do Prahy a Bratislavy, kde žijí. Jedna sestra je manažerkou a nakupuje součástky do letadel, ta druhá pracuje pro zdravotnickou firmu. Nejmladší sestra přišla na svět s dvanáctiletým odstupem a teď prožívá sofistikovanou pubertu.
Káva
Káva je můj životabudič. Hrozně mi chutná a hlavně mi pomáhá. Mívám migrény a když mě bolí hlava, dám si raději kafe. Teprve když nezabere, tak si vezmu prášek. Ráda objevuji různé značky a způsoby přípravy kávy. Denně jich vypiju třeba i pět. A když vidím Illy kavárnu, tak si tam sednu a dám si klidně ještě jednu, i kdybych před chvíli kafe dopila. Tuhle mám totiž ze všech nejraději.
Kostely
Byla jsem vychována jako věřící. V kostelech si vždycky najdu prostor na zastavení a přemýšlení. Od patnácti relaxuju tak, že si tam vezmu čokoládovou tyčinku a v klidu si ji tam sním. Popřemýšlím, uklidním se a čekám na zázraky. Připadá mi, že tam se můžou splnit. V kostele se dá přemýšlet o čemkoliv a prosit o cokoliv. V Olomouci mám nejraději svatého Michala, ale jinak si je vybírám podle nálady. Učaroval mi i dóm svaté Alžběty v Košicích nebo jedna mešita v Maroku. Tam jsem ale žádnou tyčinku neměla.
Koncerty
Na konzervatoři v Košicích jsem uváděla koncerty vážné hudby a hrozně se mi to líbilo. Jenže pak jsem se poprvé zamilovala – do metalisty. Tak jsem přesedlala. Později, když jsem se uklidnila, jsem se koncertů nechtěla vzdát a chodila jsem na všechny popové, rockové či jazzové. Na takové, kde je člověk namačkaný jako sardinka, i na takové, kde sedí pohodlně na židli a jenom se dívá a poslouchá a vnímá i texty. To člověk dostane úplně jinou energii. Například jsem byla na Szidi Tobiasz. Zpívá slovensky, maďarsky i česky. Měla jsem hodně maďarských kamarádů, takže mi je ta mentalita blízká. Myslím, že po Haně Hegerové je druhou velkou šansoniérkou. Mám ráda i Radůzu, milovala jsem Zuzanu Navarovou a líbí se mi i Lara Fabian, přestože neumím francouzsky. Nepotřebuji simultánní překlad, nepotřebuju rozumět každému slovu. Spíše mě zasáhne ta energie.
Divadlo
Mám svou práci ráda, myslím, že jsem se rozhodla správně. Často se stává, že člověk vystuduje vysokou školu, a pak zjistí, že to vůbec nechce dělat. To není můj případ, i když pro ženskou je to složité povolání kvůli rodině.
Ráda objevuji nové role, hry, lidi, kteří to dělají. Hraji tady skoro ve všem a ráda hraju i naivky, protože je každá z nich jiná a jejich postavy mají mnoho vrstev. Třeba Eliza Doolittlová v My Fair Lady udělá úplný oblouk.
Sport
Na konzervatoři jsem měla před zrcadlem pořád pocit, že jsem tlustá, tak jsem zkoušela diety. Pak jsem ale začala radši hodně cvičit. Začala jsem u tae-bo, které kombinuje aerobic, karate a tanec. Pak jsem přešla na kalanetiku, čistý aerobic a na spinning. Teď jsem objevila zumbu. A taky plavu nebo mě baví společenský tanec.
Rána
Miluji rána. Tedy kromě těch, kdy mám za sebou jen dvě, tři hodiny spánku. Těší mě každé ráno, kdy vím, že mě čeká příjemný den, setkání, koncert nebo trénink. Když vím, že mě nic nestresuje, ráno si užiju. Nasnídám se, dám si kafe, otevřu si okno, zacvičím si nebo si pustím hudbu. Prostě si po ránu libuju.
