Územní plánování je třeba vrátit do rukou obcí. Už se na tom pracuje, říká Roman Pečenka z PRK Partners

Video placeholder
Územní plánování je třeba vrátit do rukou obcí. Už se na tom pracuje, říká Roman Pečenka z PRK Partners | Zdroj: e15.cz
e15.cz
Diskuze (0)
Článek ze speciálu
Trendy v udržitelnosti
Partner obsahu
  • Územní plán by měl být dohodou obyvatel, jak dané území rozvíjet. Z řady důvodů tomu tak dnes není, a to je třeba napravit, soudí expert advokátní kanceláře PRK Partners Roman Pečenka.
  • Příležitost nabízí rodící se nový zákon o územním plánování. „Jedním z principů, na kterých je většinová shoda, je vrátit tento proces zcela do rukou obcí,“ říká Pečenka v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší ve spolupráci s e15 projekt [ta] Udržitelnost.

Pořizování územního plánu je složité a pro běžného smrtelníka nesrozumitelné. Občané tak zpravidla nevědí, jak je tento dokument důležitý a jak moc ovlivňuje jejich životy. Starostové se zase do obtížné a velmi byrokratické práce na tvorbě plánu nehrnou, protože její výsledky se obvykle projeví až za horizontem volebního období.

Odrazuje je i to, že území plánování se sice tváří jako jedno ze základních práv územní samosprávy, ale ve skutečnosti ho z velké části řídí státní správa. Její úředníci svými stanovisky značně omezují, co lze a co nelze. V důsledku územní plánování nefunguje tak, jak by mělo, tedy jako dohoda obyvatel, která dává území jasnou vizi, shrnuje odborník z advokátní kanceláře PRK Partners Roman Pečenka.

Dobrou zprávou je, že se pracuje na změně. Na ministerstvu pro místní rozvoj už delší dobu zasedá pracovní skupina a jednou z úprav, na kterých panuje většinové shoda, je podle Pečenky návrat územního plánování zcela do rukou obcí, tedy jejich obyvatel a volených zástupců.

„Státní správa by z toho úplně vypadla a opravdu by to vedlo k tomu, že obce by si územní plány pořizovaly samy,“ uvedl právník. Zůstalo by už jen legislativně-technickou otázkou, jak vyřešit ohled na připomínky státních orgánů.

Přijetí nového zákona bývá zdlouhavé, ale vedle jeho přípravy se chystá i novela stávajícího stavebního zákona, která byť jen korekcí stávajících pravidel směřuje k témuž, tedy k návratu územního plánování do čistě obecní pravomoci. „Tato změna by mohla nastat relativně rychle, třeba i v horizontu dvou let,“ odhaduje Pečenka.

Nahlédněme k sousedům

Územní plánování je podle experta PRK Partners v Česku unikátní z mnoha různých hledisek, což souvisí i s výkonem veřejné správy. „Český hybrid přeneseného výkonu státní správy obcemi je něco tak výjimečného, že tomu málokdo rozumí,“ vysvětluje. Řeč je o situaci, kdy úředník na obecním úřadě vykonává v rámci jedněch kompetencí samosprávu a v rámci jiných zase státní správu. Toto spojení může dost často vést ke zbytečným „napnelismům“.

Pečenka proto soudí, že by nebylo od věci přiblížit se více okolním zemím, kde celá veřejná správa funguje transparentněji. Konkrétně v případě územního plánování by nechodil daleko. „Hodně často hledám inspiraci v Německu nebo v Rakousku,“ přiznává. 

V Německu podle něj vznikají v zásadě dva druhy územního plánu, kdy jeden je strategickým dokumentem, který dává území vizi. „To je něco, po čem hodně volám a říkám, že starosta by měl minimálně 20 procent svého starostenského času strávit s nohama na stole a přemýšlet, co by šlo v území někam posunout, vylepšit, a přetavit to v nějakou vizi,“ přibližuje svůj pohled. Vedle toho vznikají u západních sousedů podrobné, de facto regulační plány, které území definují a stanoví konkrétní detailní parametry pro jeho využití.

Jednolitá úprava nestačí

Změnit nepříliš funkční tuzemskou praxi je podle Pečenky důležité i proto, že jedním z hlavních cílů územního plánování je přispívat k udržitelnému rozvoji. V realitě to ale naráží na řadu problémů. Prvním je, že existuje jedna společná právní úprava tvorby plánů pro všechna města a obce v České republice. „Jinými slovy vesnice o 600 obyvatelích má úplně stejný proces přijímání územního plánu jako hlavní město Praha,“ vysvětluje.

Další překážkou je už zmíněná složitost a nákladnost, takže starosta, který má nějaký územní plán v šuplíku, na něj raději nesahá, protože ze záměru jej měnit se rýsuje jen hromada potíží. Přitom jsou obce, které se dramaticky rozvíjejí, ale jsou i takové, které se vylidňují. Obě skupiny by měly s územním plánem pracovat, ale každá dost odlišně.

„Mělo by to být tedy vyřešeno takovým způsobem, aby občané měli možnost prostřednictvím svých volených zástupců reagovat na změny v území mnohem pružněji, než jak to předvídala aktuální právní úprava,“ říká Pečenka.

Jsou odpovídajícím způsobem chráněny pozemky, které to potřebují? Může mít územní plánování větší dopad na okolní krajinu než na zastavěné území obce? Proč se starostovi vyplatí dívat se územního plánu často? Nejen to se probíralo v podcastu Trendy v udržitelnosti, jehož hostem byl Roman Pečenka.

Začít diskuzi