V češtině nyní vyšla klasika o prvních finančních hazardérech Lhářův poker z roku 1989 od Michela Lewise. Přestože je kniha dvě dekády stará, humorný vhled do života skoro ještě teenagerů, kteří najednou vydělávají ohromné sumy, je stále poučný. Mění se totiž jen finanční instrumenty, chování lidí žonglujících pod enormním tlakem s miliardami dolarů zůstává stejné.
S miliardou na parketu
Lhářův poker odstartoval Lewisovu spisovatelskou kariéru a jen kvůli úspěchu své prvotiny se pak autor odhodlal k možná ještě známějším kusům jako Moneyball či naposledy Boomerang. S neopakovatelným černým humorem zpětně pohlíží na svou kariéru tradera v bance Solomon Brothers (nyní už pod Citigroup). Popisuje sebe jako drzého bakaláře dějin umění, který se shodou neuvěřitelných náhod dostane na obchodní parket a v prostředí obrovských eg, šikany, ubohostí i geniality prodává dluhopisy důvěřivým hejlům. Druhá linie knihy ale popisuje trochu vážněji samotný osud Solomonů, v osmdesátých letech nejdravější investiční banky, která vynalezla neuvěřitelně výdělečné finanční instrumenty a pak se stala obětí svého úspěchu.
Lewis popisuje notně ubohé prostředí investiční přípravky, kde salvy smíchu sklízejí šprti, kteří přednášejícího chtějí zaujmout například dotazem: „Neuvažuje firma o otevření pobočky v nějakém východoevropském městě? Myslím někde jako v Praze?“ Po přípravce následuje šikanózní doba posluhování „velkým klátivcům“, tedy mistrům obchodního parketu, což mnohá jemnější nátura nevydrží. Až najednou Lewis zjistí, že ač dvacátník bez ekonomického vzdělání, snaží se nějakým Francouzům či Japoncům vnutit úplně bezcenné americké dluhopisy.
Ve světě klátivců a piraň
Kniha ale rozhodně není žádné retro. Lewisův talent spočívá v tom, že jakkoli humorně, tak i zcela přesně popisuje vznik velkého dluhopisového trhu v osmdesátých letech a především zavádění nových forem dluhopisů. Tato dekáda byla dobou ekonomického růstu za cenu vysokých deficitů, silného dolaru a slabé inflace – ideální svět pro dluhopisového tradera. Lewis a jeho kolegové se zároveň snaží vymyslet, co vše je možné převést na dluhopis. Až dojdou k hypotékám.
Ty do té doby byly doménou lokálních spořitelen, protože nešlo dost dobře nacenit a prodávat to, kde hrozilo předčasné splacení. Solomoni a další ale prolobbovali u americké elity zavedení dluhopisových certifikátů s razítkem americké administrativy, balíčků velkého množství hypoték, kde jedno dvě předčasná splacení investici neohrozí. Nová chorá legislativa pak způsobila, že konzervativní šéfové lokálních spořitelen škemrali, aby i s prodělkem mohli své hypotéky z Texasu či Oregonu u Lewise protočit na trzích. Lewis opět krutě a přitom vtipně popisuje střet brutální kultury, ve které pracoval, s kulturou maloměstských šéfů z lokálních spořitelen, kterým přezdíval 3-6-3 (za 3 procenta ukládat, za 6 procent půjčovat a ve 3 být na golfu).
Na konci osmdesátých let Lewis ze světa velkých klátivců a lidských piraň odchází a shodou okolností v předvečer pádu Solomonů vydává Lhářův poker. Notně poznamenaný tak opouští svět, kde se k vám může přitočit trader a vyzvat vás k lhářovu pokeru: „Jedna hra, jeden milion dolarů, žádné nářky.“
Michael Lewis: Lhářův pokerVzestup z trosek na Wall Street
Nakladatelství: Dokořán, 2014
Překlad: Petr Holčák
