U úpatí Jizerských hor dříve bydlel jen strážce pohraniční stezky, takzvaný salikvarda. Měl tady hostinec s ubytováním pro pocestné. K soběstačnosti choval několik prasat, houf slepic a kohouta. Jednou zjistil, že kohout přibývá na váze. Hospodáři to nedalo, a tak kokrháče sledoval. Ten chodil pít do nedalekého mokřadu.
Slepice už dávno nežily, ale kohout se stále držel stejně jako za mlada. Salikvarda se rozhodl vodu vyzkoušet i na sobě. Voda prospěla i jemu, což se brzy rozneslo po celém kraji.
K místní studánce pro zázračnou vodu přicházela celá procesí lidí. Místu dali jméno Libverda. Lázně v nadmořské výšce čtyři sta dvacet čtyři metrů nad mořem se staly vyhledávaným cílem už od čtrnáctého století, oficiální lázeňský status dostaly v roce 1936. Od té doby jimi prošly tisíce spokojených lidí. „Kromě léčebných procedur zaměřených na pacienty s onemocněním srdce, krevního oběhu a pohybového aparátu se soustředíme na sportovně relaxační a vyloženě odpočinkové relaxační pobyty,“ představila lázně Barbora Uxová, místní recepční.
Lázně Libverda ale nejsou jen lázněmi s unikátní přírodní kyselkou. Malebné městečko a jeho okolí poskytne návštěvníkovi dostatek možností, jak si užít celodenní výlet. Lázeňské domy Vodoléčba, Zámeček a Jizera jsou v seznamu historických budov Národního památkového fondu.
Nad Libverdou je mimo jiné i známá výletní restaurace. Jedenáct a půl metru vysoký a přes čtrnáct metrů dlouhý sud o objemu deset tisíc hektolitrů, který pojme sto šedesát lidí. „Nejčastěji si u nás výletníci dávají hotová jídla, jako jsou plněné knedlíky, svíčková nebo guláš,“ vyjmenoval Josef Nulíček, majitel a provozovatel restaurace Obří sud.
Krásy přírody
Nikdo neprohloupí ani výletem do nedaleké přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. V zachovalém lesním porostu bez zásahu člověka tady návštěvníci mohou potkat nejen původní druhy zvířat jako jelena nebo lišku, ale i například psíka mývalovitého. Jizerskohorské bučiny jsou především oblíbené pro velký počet skalních útvarů a vyhlídek. Lákají také na celou řadu pomníčků, které připomínají souboje pytláků s hajnými nebo mrtvé dřevorubce.
„V Libverdě jsme byli již několikrát. Pokaždé sem dojedeme autem a pak se vydáme na některou ze značených turistických cest. Ještě jsme nikdy nelitovali, jsou to příjemné procházky, zejména na jaře,“ popsal jeden z návštěvníků kraje Petr Horňák. Obec je také jedním z výchozích bodů na nejvyšší horu Jizerských hor Smrk.
Již několik let na vrcholu Smrku naleznou lidé mimo pomníku jednoho z největších německých básníků Karla Theodora Körnera i rozhlednu. Ta nabízí nezapomenutelné výhledy po kraji. Hora je zajímavá nejen polohou a krásou, na své si zde přijdou i milovníci letecké historie. Mohou navštívit místa, kde kdysi havarovala dvě německá letadla.
Zájemce o botaniku zaujmou kleče borovic, které na Smrku dokážou vyrůst ze suťového podkladu. „Borovice jsou velmi zvláštní stromy, jsou odolné a vystačí si i s nekvalitním podkladem, podobně jako břízky,“ uvedla Jitka Macháčková, pro kterou jsou stromy koníčkem. Klečoviště najdou turisté západním směrem od vrcholku kopce.
