Lichtag: Po Tibetu chci zas ke žralokům | E15.cz

Lichtag: Po Tibetu chci zas ke žralokům

Filmař, cestovatel a dobrodruh Steve Lichtag je světoběžník, ale do Budějovic jezdí čím dál častěji. Má tu kamarády a kolegy potápěče, dům a v Hluboké plánuje filmový festival.

Před nedávnem předvedl svůj nový film Poslední lovci v kině v Hluboké nad Vltavou a sklidil ovace. Tuto sobotu s ním v Českém Krumlově dokonce vyhrál diváckou cenu Ekofilmu. Šestapadesátiletý Steve Lichtag je mužem mnoha profesí a zájmů. Pochází z Moravy, bydlí v Praze a točí filmy po celém světě, přesto nedávno koupil dům na českobudějovické Lannově třídě. „Moc se mi tu líbí. Tak dlouho jsem se coural po jihočeské půdě, až jsem tu zapustil kořínek,“ usmívá se.

Zdá se, že vás má publikum na jihu Čech v oblibě. Jak vnímáte cenu diváků?

Pro mě nic lepšího není. Pár takových už mám a jsem za ně šťastný. Pro tento film je to navíc už druhá cena, protože na Slovensku ho vyhodnotili jako nejlepší dokument. Na Ekofilmu byla hromada silných snímků, tím jsem radši, že si lidé všimli právě toho mého.

Jsou pro vás Poslední lovci v něčem mimořádní?

Ten film je pro mě převratný v tom, že dřív jsem zásadně prosazoval ochranu zvířat. Teď ukazuju i druhou stránku věci a přikláním se k názoru, že tyto velrybáře bychom měli nechat vorvaně zabíjet, protože je loví tradičním způsobem předávaným po generace. Někdy jsme v tom ochranářství až extrémně úzkoprsí a bylo by lepší nechat věci tak, jak jsou. Nebude to trvat věčně, i tito lidé už vědí, co je pivo, marlbora a televize. Je otázkou času, kdy si vyberou snazší život, než mají.

Kde jste točil?

Na indonéském ostrově Lembata. Vypadá idylicky, ale lidé tam žijí tvrdě. Každému bych přál, aby si to vyzkoušel, mně to připadalo jako vyhnanství. Nemáme právo kázat jim, jak se mají chovat k přírodě.

Před měsícem jste se vrátil z Tibetu. Jaký nejsilnější zážitek jste si přivezl?

Natáčeli jsme šamanské slavnosti, které na mě hodně zapůsobily. A ještě silnější bylo, když jsme směli točit tradiční nebeské pohřby. Pozůstalí se rozloučí s duší, vynesou tělo na vrchol hory a naservírují ho supům. Neberou to jako něco hrozného, jen zpracování tělesné schránky. Zato já jsem zjistil, že nejsem tak silný, jak jsem si myslel. Vydržel jsem den točit, ale v noci se mi to stonásobně vrátilo. Nemohl jsem zavřít oči, abych neviděl ten obraz. Zvracel jsem asi dvacet hodin.

Až dokončíte film o Tibetu, máte už další cíl?

Každý film dělám několik let, čas je neúprosný. Rád bych se vrátil tam, kde je mi asi nejlíp, a to pod vodu. Chci znovu natočit velké bílé žraloky, ale precizněji a ve formátu 3D.

Máte dva syny a těšíte se brzy na třetí dítě. Každému jste dopřál jinou maminku. Stihl jste synům ukázat krásu podmořského světa?

Thomasovi je třiadvacet a je úspěšným muzikantem, šestnáctiletý Míša miluje grafiku. Filmování je nechytlo, ale oba se rádi potápějí. Mám štěstí, v dětech je naše pokračování.

Točíte scény plné rizika, ale také magie. Co jste se díky nim dozvěděl sám o sobě?

Že mám pud sebezáchovy nějak posunutý. Věřím v osud – vše, co se děje, se už dávno stalo, my to jen zpožděně dobíháme. Nemá cenu moc přemýšlet o sobě, je třeba žít na dvě stě procent a koukat dopředu.

Třeba do programu filmové přehlídky Voda – moře – oceány, kterou za rok chystáte v Hluboké nad Vltavou?

Rád bych sem festival přenesl v plné kráse ze severních Čech, kde vznikl roku 2004. Na Hluboké mu to bude slušet. Ostatně vody je kolem dost.

Steve L. Lichtag, nar. 1954:

- Narodil se ve Znojmě. Absolvoval konzervatoř v Brně, hrál v divadlech v Karlových Varech a Jihlavě i například ve filmu Holky z porcelánu a Pan Tau.
- V roce 1979 odešel do USA a učil herectví na Floridě. Od r. 1986 se věnuje filmu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!