Na Lemberku straší. Jestli ve věži, to nemám zdání, ale v komnatách ano. Uvažuje na přebalu své nové knihy Egonovy pohledy a pohlednice liberecký publicista a sběratel pohlednic Egon Wiener. Knížka, která vyšla v nákladu pěti set kusů, téměř z pultů knihkupectví zmizela. Ale už po prázdninách se chystá její autor vydat pokračování.
Kde se ve sběrateli pohledů bere chuť psát glosy a fejetony? Odkud čerpáte nápady?
Inspirací jsou mi stále historické pohledy. Mám rád historii, dějiny, a to vše vídám na svých pohledech. Hodně také čtu a není mi lhostejné, co se děje kolem mě. Proto píši fejetony, které uveřejňují různé místní noviny a časopisy, i Sedmička. V nové knize jsou všechny dohromady, ať už ty vydané, nebo i nové, které ještě nikdo nečetl.
V tématech často zmiňujete různé události z historie Liberce. Máte k dějinám nějaký zvláštní vztah?
Zajímá mě hlavně soužití Čechů, Němců a Židů v Liberci a jejich společné budování města. Chtěli v Liberci něčeho dosáhnout, bez ohledu na původ. Dávali lidem práci a ještě mnohé vytvořili. To už dnes není, a to mě mrzí. Proto o tom píši ve svých fejetonech.
Knihou a příběhy chcete tedy i na něco poukázat? Často se zmiňujete o svých zážitcích všedních dnů.
Myslím, že by se mělo mnohé vrátit nebo zachovat to, co zbylo. Je pěkné, že se na náměstí před libereckou radnici vrátila kašna s Neptunem, ale moc mě mrzí, že není na náměstí u Křížového kostela sousoší svatých, které tu stávalo.
Čím to, že je o vaši knihu takový zájem?
Navázala na první knihu, kterou jsem vydal. A také je to pro hodně čtenářů určitá forma nostalgie. Lidé mi píší, že se v příbězích poznávají. Už chystám další díl, který chci vydat v září nebo říjnu. Tentokrát se zaměřím na Ještěd a okolí. Hodně bude i o pohledech, které ještě nikdo neviděl.
