Na konci července se v Karviné uskuteční přehlídka folkové a country hudby Karvinský totem. Fanoušci této hudby uslyší celou řádku vynikajících kapel. Ale aby byl jejich zážitek dokonalý, musí na něm pracovat spousta lidí, které návštěvníci festivalu ani neuvidí. Sedmička představuje několik zaměstnanců Městského domu kultury, bez kterých by se toto ani jiná vystoupení konat nemohla.
„Některé vystupující musím domlouvat třeba i rok dopředu, protože zvlášť známější kapely a herci mají program opravdu nabitý,“ popisuje svou práci programová pracovnice Dagmar Krejčí. Na letošní červnový festival Karviná se jí podařilo zajistit i kapelu No Name a zpěváka Tomáše Kluse.
Přes všechnu její snahu občas umělci představení odřeknou.
„Jednou za čas se to bohužel stane, třeba někdo onemocní. Zrovna nedávno jsme rušili baletní vystoupení, protože jedna z tanečnic si zlomila ruku. I když vracíme peníze, lidé to často nechápou a neodpustí si i pár nepříjemných poznámek,“ říká Krejčí. Podle ní je jedním z nejoblíbenějších vystoupení Karviňanů travesti show. „Lístky bývají hned vyprodané,“ dodává Krejčí.
Trable s kobercem
Aby byl umělecký zážitek dokonalý, musí beze zbytku fungovat technika. Kazdý vystupující má jiné požadavky, někteří však téměř nesplnitelné. „Je pravda, že nám občas vystupující dělají vrásky, ale my se snažíme udělat maximum a zatím se to daří,“ pochvaluje si vedoucí provozu Antonín Novotný. Složitým úkolem pro něj bylo třeba zpevnění celého jeviště, aby vyhovovalo baletním tanečníkům.
Přes všechnu snahu se chyba někdy vloudí. „Vzpomínám si na vystoupení orchestru, kdy jsem seděl jako divák v hledišti. A nebyl bych to já, abych neprohlížel pódium, jestli je vše v pořádku. Objevil jsem kus odchlíplého koberce, pod který se za chvíli drala noha dirigenta. Už jsem ho viděl rozpláclého na zemi, ale naštěstí to zjistil včas a jen zavrávoral,“ vzpomíná Novotný.
Miroslav Hajduk pracuje v Městském domě kultury jako truhlář. Vyrábí i kulisy. „Dělám rámy pro poutače na divadelní a filmová představení, ale i perníkové chaloupky či westernové bary pro naše divadelní soubory,“ vypráví Hajduk.
Za jedenáct let práce zažil ledajaké požadavky. Z lepenky vyrobil koncertní klavír. „To byl jeden z těch složitějších úkolů. Musel jsem přesně vyrobit konstrukci na kolečkách, pak oblepit černým kartonem a doplnit o napodobeninu černobílé klávesnice. Bylo to pro vystoupení tanečního souboru. S opravdovým klavírem by rozhodně nemohli tak svižně pohybovat, jako s tím papírovým,“ vysvětluje Hajduk.
