Kousek od dolu Armáda, dřívějšího Dolu Jana Karla, stávalo centrum už zaniklé Karvinné. Stála tam radnice a velké domy. Ještě v osmdesátých letech minulého století tam mohli lidé u cesty nakupovat maso nebo boty. Dnes je tam jen les a haldy. A sklepy starých domů. V nich našli útočiště lidé bez domova.
Šedesátiletý Bohuš žije v jednom takovém už patnáct let. „Karvinou znám dobře. Vím, že tady kdysi stály domy. V lese jsem po jednom našel sklep a už jsem v něm zůstal,“ říká Bohuš. Jak říká, je to jeho jméno i příjmení. Víc nepotřebuje. Sklepní místnost si vlastnoručně vyhrabal z hlíny a vyčistil. O svůj „domov“ ale přijde. OKD chce zbylé sklepy zasypat.
Ještě před půl rokem bylo v lese v Karviné-Dolech sklepů mnohem víc. „Sklepů tam původně bylo více. Je to oblast centra Karvinné. Dnes je to území nikoho,“ potvrdil mluvčí OKD Vladislav Sobol.
Domy těžaři v šedesátých letech minulého století bourali narychlo a podle mluvčího převážná část materiálu zůstala na místě a spolu s ním i dva sklepy. „Oba zasypeme, aby bylo území civilizované a mohlo sloužit lidem,“ informuje Sobol.
Sedmička prozkoumala místo, kde se začala psát karvinská historie. Tam, kde kdysi stála Karvinná, dnes pod zemí žijí lidé. Téměř nikdo o nich neví. Ve starém sklepě našel střechu nad hlavou bezdomovec Bohuš. „Jsem tady spokojený. Nikam jinam bych nešel. Můj život mi vyhovuje, jsem velký samotář,“ potvrzuje muž, který jiné jméno nepoužívá. Je prostě Bohuš. Na současný domov narazil před patnácti lety. „Našel jsem tady kamenné schody a ty vedly dolů. Místo jsem prozkoumal a objevil jsem v podzemí sklep,“ vypráví Bohuš. Sklep z půlky vyhrabal. Po letech si k němu přistavěl z desek a skla další malý pokojík. Nechybí v něm otoman, kamna, stůl se židlemi. U něho si často luští sudoku. „Nejlépe je mi tady v zimě. Zatopím si v kamnech, je to pohoda,“ pochvaluje si.
Bohuš, o kterém vědí i místní strážníci i pracovníci, kteří v okolí upravují krajinu po těžbě uhlí, čeká na vyřízení důchodu. „Snad za rok bych měl na něho nárok. Pak si budu muset najít nějaké ubytování, protože sklep zasypou stejně, jako všechny ostatní, které tady byly,“ dodává Bohuš.
Anna chce pryč
Kousek od Bohuše žije jednapadesátiletá Anna Vanulová. Také na místě, kde kdysi stával dům, o čemž svědčí zbytky základů a rovinatý pozemek se zahrádkou. Annu do lesa přivedl její přítel Jarda, se kterým však není šťastná. „Žijeme tady už osm let. A víte, jak to chodí? Všichni chlapi nejsou hodní,“ povídá Vanulová.
Kdysi pracovala v závodu Kovona Karviná, a když neplatila nájem v bytě, musela z něho ven. Od té doby bydlí v lese. V noci spí ve stanu nebo pod deskami opřenými kolem stromu. Záleží na počasí. Na zimu by však chtěla najít něco lepšího.
„Chodím na sociálku a mám už slíbené nějaké bydlení na Šestce v Karviné. S přítelem si totiž moc nerozumím a chci od něho pryč,“ dodává Vanulová.
V lese má malou zahrádku, dokonce chodí i na houby. „Teď jsem našla osm křemenáčů. Je tady hezky, ráda poslouchám zpěv ptáků. Vůbec se tady nebojím,“ povídá Vanulová.
Je matkou pěti dětí, které už ale nevídá. „Mám dvě dcery a tři kluky. Všichni zůstali v dětském domově a některé si osvojily nové rodiny. Ani si s nimi nepíši,“ vypráví Anna.
Z centra je pustina
Při procházce lesem jsou lidské stopy patrné. Z houští vyčuhuje malá skalka, uprostřed stojí ovocný strom. Nedaleko dnes téměř opuštěného místa stávalo centrum bývalé Karvinné. Jmenovalo se Solca. Kolem stálo i několik havířských kolonií. „Nejvíce se jich postavilo na přelomu 19. a 20. století a z téměř šedesáti procent v nich žili karvinští horníci,“ informuje v knize Zaniklý svět – Historie staré Karvinné Irena Hajzlerová. V blízkosti sklepů stávala radnice a velké honosné domy. Také Lelkova kolonie, ve které bydleli poslanci ze závodní rady na jámě Gabriela. Z Karvinné, z malé zemědělské obce, se za několik desítek let stalo obrovské průmyslové město. „V roce 1870 žilo v Karvinné 3386 obyvatel a stálo 246 domů. A v roce 1900 stoupl počet lidí až na 14 326 a domů bylo už skoro tisíc,“ píše Hajzlerová. V Karvinné nechyběl pivovar, škola, kostel, nádraží i zámek. Uhlí přineslo centru města bohatství, ale i zkázu. „Ve velmi krátkém čase začalo dolování uhlí město devastovat. Postupně se boural jeden dům za druhým, až město zaniklo úplně. Hlavní silnice s radnicí a velkými domy je dnes oblastí kališť, kudy vede jen potrubí,“ dodává Hajzlerová.
Jak by se měalo chovat OKD k místu, kdy kdyi stála Karvinná?
