V jejich žilách koluje krev Karla IV. a jeho syna Zikmunda. Není divu. Czerninové z Chudenic jsou jedním z mála starých českých šlechtických rodů. V písemných pramenech se poprvé objevují před více než osmi sty lety v roce 1193.
Jejich rodovým sídlem byly vždy Chudenice u Klatov. Nejdřív tu měli tvrz, později zámek, dnes zvaný Starý. Nyní se sem Czerninové vracejí. Hlava rodu Karel Eugen hrabě Czernin, dědičný číšník Království českého a vladař domu jindřichohradeckého a chudenického, získal totiž zpět zámek Lázeň. Nyní ho opravuje.
Návrat domů
Zámeček uprostřed anglického parku získali Czerninové zpět před dvěma lety. Plzeňský Prazdroj, který ho vlastnil od roku 1947, si však s jeho údržbou nelámal hlavu.
„Zámek byl v žalostném stavu a ještě hůř na tom byly okolní budovy. Nejdřív se musela vyřešit oprava střech na zámku a sousední budově,“ říká správce czerninského majetku v Chudenicích, zdejší starosta David Klíma.
„Opravili jsme bývalý byt zahradníka a podkoního a pronajali je. Když tu někdo bydlí, budova přeci jen tolik nepřitahuje zloděje,“ podotýká Karel Eugen Czernin.
Štíhlý muž v holínkách, teplém pracovním kabátu a loveckém klobouku působí možná dojmem mladšího člověka, než kterým skutečně je. Přestože se narodil a celý život žije v Rakousku, nemá rád, když se o něm mluví jako o Rakušanovi. Považuje se za Čecha.
„Sám se proto v devadesátých letech naučil česky,“ poznamenává starosta. Čeština hraběte Czernina není brilantní, ale v tvrdém boji s jedním z nejtěžších jazyků světa uhrává slušnou remízu. Není to prázdná póza, je to vztah k vlasti předků, do níž se Karel Eugen Czernin vrací.
„V létě se začalo s opravou východního rizalitu zámku. Tato část a celé první patro budou sloužit rodině jako letní sídlo. Pan hrabě hovořívá o tom, že by se rád po odchodu do penze na Lázeň odstěhoval na stálo. Že bude více doma,“ říká správce jeho majetku. Hrabě Czernin jeho slova potvrzuje.
„Nejdřív jsem Lázeň vůbec převzít nechtěl. Už na první pohled mi bylo jasné, že oprava bude stát víc, než kolik mám momentálně v kapse. Ale teď už jsem rád, že jsem to udělal. Moc mi v tom pomohla obec. A kdybych Lázeň nepřevzal, nemohl bych se již v Chudenicích ukázat. Minimálně kvůli lidem, kteří mě léta podporují,“ říká hlava czerninského rodu.
„Pocházíme odtud, jsme Czerninové z Chudenic. I proto začínám rekonstrukci od soukromé části zámku a nikoli od veřejné. Abych tu mohl být i s rodinou,“ vysvětluje Czernin. Veřejnou část Lázně budou tvořit tři salonky a restaurace. Ta vzniká v bývalé zimní zahradě a první hosty by měla přivítat už v květnu. Bude mít samostatný vchod v místech, kde původně býval. Tedy z boku budovy.
Někdejší vchod do restaurace se stane samostatným vchodem k salonkům. Jejich budoucí nádheru si ovšem zatím musí člověk jen představovat.
„Jak to tu bude vypadat? Doufám, že to bude hezčí než dnes,“ říká s úsměvem hrabě uprostřed prázdného prostoru s oprýskanými stěnami a podlahou plnou špíny. V rohu stojí stará kachlová kamna, která stejně jako všechna ostatní mají před sebou náročné restaurování.
Podělí se o sbírku
Rukama restaurátorů procházejí i trofeje z úctyhodně velké sbírky, která čítá téměř tisíc exemplářů. Některé z nich nakonec ozdobí i stěny veřejně přístupných prostor Lázně. „Pro mne jsou zajímavé tím, že je na nich napsáno, kdo ten který kus střelil. A všechno to jsou moji předkové,“ ukazuje Czernin na paroží na stěnách.
„Toto je větší salonek a ještě tu budou dva menší,“ vysvětluje v další místnosti a dodává, že je před ním ještě spousta práce. „Nemohu slíbit, kdy to bude,“ říká hrabě jakoby na omluvu.
Co naopak už svůj termín jistý má, je zahájení oprav cest v rozlehlém parku. Ty začnou v březnu letošního roku. Obnovy se dočkají nejen cestičky, ale i altán, objeví se nové lavičky, odpadkové koše a stojany na kola.
Počítá se i s informačními cedulemi o nejcennějších stromech a rostlinách, jako je platan nebo liliovník tulipánokvětý.
„Dostali jsme na to třímilionovou dotaci od Evropské unie. Další milion přidává pan hrabě ze svého,“ doplňuje starosta. A časem se do parku možná dostaví i Rusalka. Inspiraci při psaní libreta této Dvořákovy opery totiž čerpal Jaroslav Kvapil, chudenický rodák, nedaleko odsud.
„Do budoucna se tu počítá i s kulturními akcemi, ale pan hrabě si nejdřív potřebuje ověřit, jak bude fungovat zámek jakožto rodinné sídlo a veřejně přístupná budova,“ vysvětluje Klíma.
Lázně byly v módě
Devatenácté století bylo stoletím pokroku. Lidé začali objevovat kouzlo odpočinku, relaxace a pobytu v lázních. A tak i Czerniny napadlo, že by nebylo špatné vybudovat si poblíž chudenického zámku ještě právě takové odpočinkové místo.
Tehdejší majitel panství Jan Rudolf Czernin tedy nechal v místech, kde u léčivého pramene stávala malá kaplička, postavit lázeňský dům. Kolem něj pak dal vybudovat dvanáctihektarový park, jak móda velela, romantický. Dodnes je evropským unikátem. Jeho největší chloubou je arboretum zvané Americká zahrada.
Syn Jana Rudolfa, Eugen Czernin, v budování parku pokračoval a malý lázeňský dům nechal v polovině devatenáctého století přestavět na prostorný letní zámeček. Jako vychovatel dětí Czerninů tu působil i Josef Dobrovský, hostem tu býval František Palacký, Ladislav Čelakovský nebo básník a národní buditel Jan Erazim Vocel.
Zámek zůstane obci
Vřelý vztah k Čechům a Čechám přetrvává u Czerninů dodnes. Hrabě Karel Eugen vykupuje od lidí v okolí nejrůznější památky a propůjčuje je do muzea, které v původním rodovém zámku v centru Chudenic vybudovala obec.
„Starý zámek Czerninové zpátky nechtějí. Jeho vydání by musel řešit stát formou náhradní restituce, neboť obec jej regulérně koupila a je tedy jeho právoplatným majitelem,“ zdůrazňuje starosta a dodává, že potomek někdejších majitelů má radost ze stále se rozšiřující expozice, která přibližuje nejen rod Czerninů, ale i jejich vazby na Chudenicko nebo na církev.
Kromě předmětů od obyvatel z okolí sem Karel Eugen Czernin zapůjčil i některé své vlastní rodové památky. I přesto, že hlavní linie rodu žije od roku 1945 v Rakousku, považují Czerninové Chudenice stále za své sídlo.
„Všechno, o čem mi vyprávěli rodiče a prarodiče, se odehrávalo v Čechách a zvláště v Chudenicích,“ říká hrabě, jehož velkým přáním je, aby podobný vztah, jako má k Čechám a Chudenicím on, si vypěstovala i jeho žena a děti.
„Mně osobně Chudenice říkají víc než jim, protože mám v Čechách i svou firmu a částečně tu žiju. A právě proto, aby tu žila i manželka a děti, aby si vytvořily vazby a vztah k Čechám, se chci vrátit do Chudenic,“ říká muž, který oslovení hrabě nevyžaduje a stejně dobře slyší na pana Czernina nebo pana inženýra.
Překvapuje vstřícností
A jak se návrat Czerninů zamlouvá lidem z Chudenic? „Těžko byste v Chudenicích našli člověka, kterému je jedno, že se vracejí. Drtivá většina lidí jejich návrat vítá, protože stav zámku ke konci hospodaření plzeňského pivovaru byl natolik tristní, že i největší skeptici říkali, ať už se to, proboha, raději vrátí Czerninům, než to úplně spadne,“ říká Klíma.
Hrabě většinu lidí, kteří ho neznali, překvapil svou lidskostí a vstřícností. „Svými penězi se podílí i na dalších akcích v Chudenicích. Naposledy dal značnou částku na opravu hodin na věži kostela. Tím další obyvatele utvrdil v přesvědčení, že by bylo dobré, aby se vrátil. Nejen kvůli penězům, ale také pro jejich zájem o věci veřejné, které Czerninové berou stále za své,“ objasňuje Klíma.
Podle něj se hrabě a jeho rod vymykají dnešní době. „Oni tak nějak, a je to špatně rozumově uchopitelné pro dnešního člověka, i po těch sedmdesáti letech, kdy od nich byli násilím a neprávem odtrženi, cítí za Chudenice a okolí jakousi osobní zodpovědnost. No ale bolševik zůstane bolševikem, tomu nic nevysvětlíte, nechce nic pochopit,“ uzavírá starosta obce a správce czerninského majetku Klíma.
