Lovci kuliček číhají za černým obeliskem
Martin Drozd je řidič tramvaje. Kromě toho, že je pyšný na své povolání, může se pochlubit ještě svou neobvyklou sbírkou skleněnek. Nejsou to jen tak obyčejné skleněné kuličky. Každá je unikátní a pochází z hodinového stroje stojícího na brněnském náměstí Svobody. Zatím se mu jich podařilo ulovit patnáct, a patří tak k nejpilnějším lovcům kuliček z černého „orloje“, kterých je v Brně několik.
„Když jsem kolem těch hodin při práci jezdil a viděl u něj pokaždé houf lidí, říkal jsem si, že bych také mohl zkusit štěstí,“ vzpomíná Drozd. Teď už má početnou sbírku kuliček, ale zpočátku nebylo jednoduché se ke stroji vůbec dostat. Od poloviny loňského září, kdy ze stroje začaly vypadávat první skleněnky, totiž bývaly všechny čtyři otvory zabrané. „Někteří lidé stáli u hodin už od rána a k otvoru nikoho nepustili. Proto jsem musel čekat, až první zájem opadne,“ vypráví Drozd.
Trpělivost se tramvajákovi vyplatila. Zhruba po měsíci ulovil první kuličku. Zvonkohra, jež upozorňuje na vypadávající skleněnku, mu zahrála líbeznou hudbu a kulička se symbolem Brna skončila v jeho ruce. Od té doby chodí k hodinovému stroji pravidelně. Vždy, když má volno a neřídí tramvaj. „Pravděpodobnost získání kuličky je při čtyřech otvorech pětadvacet procent, což je poměrně dost velká šance,“ uvažuje řidič.
Komplikuje mu ji jen jedna nepříjemnost. A sice ta, že když je stroj porouchaný, kulička z něj nevypadne vůbec. Od 18. září, kdy primátor Roman Onderka hodiny na centrálním náměstí slavnostně odhalil, se to však stalo pouze dvakrát.
Jde se na lov
Sedmička se s tramvajákem Drozdem vypravila na jednu z jeho loveckých výprav. Jeho strategie je jednoduchá: jeden ze čtyř otvorů obsazuje už v deset hodin dopoledne, tedy hodinu před vypadnutím. Počasí mu přeje. Je totiž zataženo a fouká studený vítr, takže většina kolemjdoucích nemá zájem se u časostroje zdržovat.
Teprve o půl jedenácté přichází k hodinám student Martin Dvořák. Už dříve měl při lovu kuličky štěstí. „Byl jsem tu zatím jen jednou a hned jsem skleněnku získal,“ chlubí se mladík, který má na postávání u černého obelisku z africké žuly čas, protože mu začíná vyučování až po poledni. Půl hodiny před vypadnutím kuličky se staví naproti Drozdovi. Okolo „orloje“ je cítit napětí.
„Důležité je nestrkat dovnitř ruce. Ty by totiž mohly kuličku zablokovat a spadla by do útrob hodin,“ radí Drozd redaktorovi Sedmičky, který obsazuje otvor mezi řidičem a studentem.
Na poslední volné místo se staví Marta Šebestíková. Důchodkyně, pro kterou je sbírání kuliček také koníčkem. „Soupeřím s Martinem. Zatím jich mám o šest víc, tedy jedenadvacet. Ale je to tím, že k hodinám chodím každý den. Někdy mám štěstí, jindy zase přenechám své místo kolemjdoucím,“ říká Šebestíková. Svá slova vzápětí potvrzuje a přenechává místo dvojici dívek z vyškovského gymnázia.
Zhruba čtvrthodinu před odbíjením jedenácté se prostor kolem hodin začíná zaplňovat dalšími zvědavci. Je mezi nimi skupinka japonských turistů i spousta mudrlantů. „Za těch dvanáct milionů, co ten nesmysl stál, by z něj měla padat kulička každou hodinu. A ještě pozlacená,“ hlásí vousatý muž.
To už cinkání v orloji oznamuje, že nastává chvíle pravdy – jedenáctá hodina. V útrobách stroje to zašramotí a nad čekající čtveřicí je slyšet kulička prohánějící se po drátěné dráze. „Jupí!“ zakřičí gymnazistka Dana Hlávková, když spatří padající skleněnku. Zatímco se Hlávková kochá úlovkem a vytahuje mobil, aby se přes MMS pochlubila svým kamarádům, ostatní lovci kuliček zklamaně odcházejí. „Třeba to vyjde zase příště,“ poznamená Drozd, kterému tentokrát do tmavého pytlíku skleněnka nepřibude.
Sběratele před odchodem chlácholí Vlastimil Válek. I on chodí tu a tam k hodinám z černé žuly, i když se skleněnku ulovit nepokouší. „Mám doma jen jednu. Získal jsem ji loni 10. října a doma ji mám vystavenou v sekretáři v okrasné nůši od manželky,“ říká Válek u časostroje, ze kterého zatím do 27. dubna vypadlo 546 kuliček.
