Do říše parfémových vůní vstoupila Adéla Bartlová ve chvíli, kdy poprvé otevřela šatní skříň své mámy. „Vždy se ráda voněla, a když jsem jako malá navštívila její šatník, vyvalil se oblak květinových vůní, které pronikly i do dřeva skříně,“ říká třicetiletá překladatelka z Brna.
Dnes již pět let osobitě recenzuje parfémy na svých stránkách www.arome.cz. „První vzpomínku mám na máminu vůni Red Door od Elizabeth Arden, což je silná pryskyřičná květinová vůně,“ vzpomíná Bartlová. K parfémům začala přičichávat také proto, že její sluch v dětství poškodilo onemocnění. „Myslím, že mám citlivější čich, než je běžné. Puštěnou vodu neslyším, ale ucítím vlhkost ve vzduchu,“ říká Bartlová. Rozpoznat složení parfému dokáže spolehlivě.
Lov voňavek
Parfémy pro recenze si opatřuje svérázně. „Přijdu do parfumerie, a když vidím novinku, stříknu si ji na ruku. V létě mám krátký rukáv, takže zvládnu čtyři, v zimě obvykle jen dvě. Očichám vůně, podívám se na složení a jdu domů. Tam zjišťuji, jak dlouho vůně vydrží, a pak píši recenzi. V parfumerii jsem si zatím nic nekoupila, všechno sháním přes internet,“ prozrazuje Bartlová, která už nasbírala stovky vzorků.
Na jejím webu vznikla komunita parfémových fajnšmekrů. „Někteří z nás jsou skoro fanatici, vzorky a parfémy si odléváme a prodáváme nebo vyměňujeme poštou,“ říká Bartlová. Trh s parfémy v Česku podle ní pozvolna roste. „Každý rok vznikne osm set nových vůní. Jen asi třicet procent je mužských,“ říká.
Pro většinu Brňanů je rozmanitý svět vůní neznámou. „Lidé často mají za parfém každou vůni. Parfémem je však extrakt, který obsahuje nejvíce vonných složek. Méně intenzivní bývá parfémová voda, dále vody toaletní, kolínská a deodorant,“ říká Bartlová.
V historii vznikaly jednoduché vůně z nemnoha přírodních složek. „Parfumér smíchal třeba rozmarýnu, bergamot s trochou růže. Parfém se dal i pít, protože se nepoužíval denaturovaný líh. Třeba Napoleon miloval kolínskou z rozmarýny. Nejenže se jí políval, dokonce ji i pil, takže byl naskrz impregnovaný,“ říká Adéla Bartlová.
Parfém místo přípitku
Moderní parfumerie již sto let využívá více složek. „Parfémová pyramida sestává ze základu, ve kterém jsou trvanlivé složky jako santalové dřevo, ambra či pižmo. Střední část vůně nazvaná srdce bývá květinová a obvyklou pro hlavu jsou citrusy. Jakmile zmizí výrazné složky hlavy, začnou se objevovat květiny srdce, které citrusy dřív přebily,“ líčí Bartlová.
Chutnat parfémy po vzoru Napoleona Bartlová nezkoušela. Pít se ale s trochou sebezapření dají i dnes. „Manžel slavné herečky, tuším že Elizabeth Taylor, vypil ženě během bujarého večírku celou zásobu Chanelu No. 5,“ říká Bartlová.
Do své sbírky vůní Bartlová investovala desetitisíce korun. Vybrat jednoho favorita ale neumí. „Každý den mám chuť na jinou vůni. Mezi stálice patří Parfum Sacré od Caronu, vůně značek Bvlgari, Lanvin, Guerlain a samozřejmě i Chanel No. 5,“ vypočítává Bartlová.
Mezi parfémy světových značek se najdou i unikáty, kterými se navoní málokdo. „Třeba Avignon od Comme des Garçons je chladná kadidlová vůně kostela. Neobvyklou složkou parfémů je také kmín. Obsahuje jej vůně Hypnotic Poison od Dioru anebo Kingdom od Alexandera McQueena. Ta většině lidí voní jako zpocené podpaží,“ líčí Bartlová.
Nejcennější jsou parfémy, které sestávají z těžko dostupných ingrediencí. „Nejkvalitnější santalové dřevo se v Indii už těžit nesmí a syntetické náhražky nebo santal z Austrálie se originálu nevyrovná,“ říká Bartlová. Vzácné jsou i esence z květin, kterých je potřeba velké množství. „To je případ tuberózy nebo jasmínu, ty se ale dají nahradit synteticky, stejně jako živočišné složky. Kvůli své vůni téměř vyhynul třeba jelínek pižmový,” dodává.
Vůně zrají jako víno
Dát na odiv na poličku design flakónů není dobrý nápad. „Parfémům nejvíce škodí sluneční světlo, můžou se zkazit,“ vysvětluje Bartlová. Některé vůně časem zrají a jejich cena roste. Padesátiletý Chanel No. 5 voní jinak, než originál. Může být harmoničtější, složky se více spojí, některé se vypaří.
Nuance si ale vychutná jen znalec,“ říká Bartlová. I laik ale pozná, když se parfém zkazí. „Vůně je kyselá a když ji na sebe člověk stříkne, většinou nejde smýt,“ říká Bartlová. Její čichové buňky trpí lidmi, kteří nepoužívají ani antiperspirant. „Takových je bohužel stále spousta,“ uzavírá Bartlová.
Sedmička její znalosti otestovala. Čtyři parfémy, které redaktor vybral z Bartlové sbírky, poznala s jistotou. Tři vůně si redaktor přinesl s sebou. U nich Bartlová sice jméno neznala, ingredience parfémů ale vyjmenovala takřka bez chyby.
