Když Apple otevřel App Store, vydali jednu z prvních českých aplikací. V té době si ji za dolar stáhl snad každý, kdo měl v kapse iPhone. Vytvořili také mobilní bankovnictví Fio bance. Přesto se vyjednávání o dalších zakázkách až příliš táhla a malá firma si začala uvědomovat, že tady jim pšenka nepokvete.
„Trh mobilních aplikací tu nebyl moc rozvinutý. A klienti, včetně velkých korporací, byli příliš zkostnatělí a nechtělo se jim inovovat. Přístup firem k tvorbě softwaru tu sice pořád ještě není jako na Západě, i když se postupem času zlepšuje. Pro nás se tím ale nic nemění, k českým zakázkám se už vracet nechceme. Teď si jdeme za svým v Americe, kde nás klienti sami oslovují,“ vypráví Lubo Smid, který má na starost rozvoj vývojářského centra firmy STRV. V něm dnes v pražské ulici Na Příkopě sedí necelá stovka zaměstnanců.
Začátky v Americe ale nebyly jednoduché. Do seznamkové aplikace The Game nainvestovali Lubo a jeho společníci dost peněz, jenže po čase museli celý projekt stopnout. Aby bylo z čeho platit zaměstnance, začali dělat na zakázkách, které poptávaly různé kalifornské start-upy. Už se tedy nesoustředili na jeden produkt, ale nabízeli službu, kterou zajišťoval jejich vývojářský tým.
„Rychle jsme si uvědomili, že to je obrovská výhoda. Můžeme si osahat třicet různých projektů, na kterých momentálně pracujeme. Kdybychom dělali jenom na jednom, tak nezískáme tolik zkušeností a nebudeme spolupracovat s tolika zajímavými firmami. Tohle všechno se nám později vrátí a my to budeme moct zužitkovat i na vlastních projektech,“ popisuje mladý sympaťák svoje plány nad talířem plným pizzy. Mimochodem právě jídlo v aplikacích z dílny STRV hraje důležitou roli. Ale nepředbíhejme…
Byl jste odjakživa technický nadšenec?
Rozhodně. U táty v práci jsem si strašně rád hrál na čtyřiosmšestce [počítače s procesory 486 byly uvedeny na trh na začátku devadesátých let, později „čtyřiosmšestky“ vytlačila pentia, pozn. red.]. Když jsem pak na základní škole dostal první vlastní počítač – myslím, že to bylo Pentium 75 –, tak jsem byl v sedmém nebi.
Hraní her mi ale vydrželo jen chviličku. Brzy jsem začal zkoumat, co všechno se dá na počítači ještě dělat. Časem jsem se pustil do programování a vytváření webových stránek. Hodně mě to zajímalo, takže jsem se přihlásil na průmyslovku zaměřenou na IT. Na vysoké škole jsem k tomu ještě přibral management.
| Lubo Smid |
|---|
 |
Chtěl jste vždycky podnikat sám na sebe, nebo jste se stal spoluzakladatelem technologické firmy spíš jen shodou okolností?
Ještě na škole jsem zkoušel podnikat na živnosťák, ale zároveň mě docela lákalo pracovat ve velké firmě, kde bych se něco přiučil od zkušenějších profíků. Nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Odjel jsem studovat do zahraničí, a když jsem se vrátil, rovnou jsem se připojil ke klukům a k jejich podnikání.
Původně jsem měl být jen klasický zaměstnanec, projektový manažer, ale velmi rychle to vykrystalizovalo tak, že jsme byli ve firmě všichni na stejné úrovni. Perfektně jsme si sedli. To byl taky jeden z hlavních důvodů našeho úspěchu.
Kdy jste se začali specializovat na mobilní aplikace?
Portfolio služeb a produktů, které naše firma nabízela, se za ta léta mnohokrát změnilo. Začínali jsme s jednoduchými webovými aplikacemi, ale postupem času jsme dělali stále sofistikovanější věci. Když pak v roce 2008 otevřel Apple svůj App Store, ve kterém bylo možné publikovat vlastní aplikace, tak jsme si řekli, že bychom se měli vydat tímhle směrem.
Takže jsme se vrhli výhradně na mobilní aplikace. Měli jsme jednu z vůbec prvních českých aplikací v App Store. Jmenovala se iSvátek a v telefonu vás upozorňovala na svátky a narozeniny kamarádů a příbuzných. Stála jeden dolar a měla desetitisíce stažení.
Na českém trhu se vám ale přesto nedařilo výrazně uspět. Proč?
Nedošlo nám, že na to tady ještě není vhodný čas. Skoro nikdo aplikacím nerozuměl, málo lidí mělo vhodné telefony a především ani velcí klienti nechtěli v téhle oblasti moc investovat. Následující dva roky tak pro nás byly dost hluché období. Postupně jsme se vrátili k webům a dělali obojí.
Nic se ale nezměnilo na tom, že nám nevyhovoval místní trh. Nelíbilo se nám očekávání klientů – webové a mobilní aplikace tady byly na rozdíl od zahraničí na vedlejší koleji. A nic nenasvědčovalo, že by se na tom mělo v dohledné době něco změnit. Dneska je tu trh sice trošku dál, než byl před pár lety, ale my už jsme si našli jinou cestu.
| STRV |
|---|
| Jedna z předních českých technologických společností, která se věnuje vývoji mobilních aplikací. Historie společnosti se začala psát v roce 2004, do poloviny roku 2014 působila na trhu pod názvem uLikeIT. Hlavní cíl firmy, za kterou stojí spoluzakladatelé David Semrád a Lubo Smid, je rapidní růst v USA, kam se vedení společnosti přesunulo roku 2012 a kde v roce 2015 pevně zakotvilo. Hlavní pobočkou je v současné době Los Angeles, další kanceláře se nacházejí v San Francisku a New Yorku. |
| Nejdůležitější část firmy je ovšem pořád v Praze, kde sedí necelá stovka mobilních vývojářů. Ti aplikace pro americké start-upy vyvíjejí, spravují a aktualizují. Strategickým plánem STRV je nadále obsazovat americký trh se zachováním českého vývojářského centra, které se bude v následujících měsících rapidně rozšiřovat. Mezi nejvýznamnějšími mobilní aplikace společnosti STRV, se kterými se může český zákazník setkat, je například Ordr, AAA Auto nebo Fio banka. Na americkém trhu pak STRV vytváří aplikace pro společnosti SparkNetworks, Caviar nebo SpoonRocket. |
V čem se liší způsob, jakým technologické firmy domlouvají svůj byznys v Česku a ve Spojených státech?
Zásadní rozdíl v získávání nového byznysu je v tom, že tady se všechno dělá přes zdlouhavá výběrová řízení. V našem segmentu ale něco takového nikdy nebude fungovat. Zakázky tu bývají hrozně moc o ceně a hrozně málo o kvalitě. V Americe si vás klienti najdou na základě vaší předchozí práce, a když se jim líbí, tak do toho jdou.
Kdy jste se definitivně rozhodli, že se za úspěchem vydáte do Ameriky?
Díky projektu Czech Accelerator jsme dostali možnost podívat se do zahraničí. Náš prvotní cíl ale nebyl vybudovat to, co dneska máme. Spíš nás k tomu dovedly okolnosti. Původně jsme se chtěli dostat do Ameriky, vyvinout tam vlastní produkt a s ním udělat díru do světa. Na začátku jsme se o to taky snažili, ale nedařilo se.
Jak to?
V době, kdy jsme se přemístili na americký trh, jsme interně vyvíjeli aplikaci, která se jmenovala The Game. Byla to seznamka, na které jsme pracovali rok a půl. Dělal na tom velký tým lidí a stálo nás to hodně peněz. Tenhle projekt nás málem přivedl na mizinu, takže jsme ho museli zastavit. To byl taky důvod, proč jsme se začali zaměřovat na zakázkové projekty. Potřebovali jsme tu ztrátu někde nahnat.
Ani to ale nebyla žádná sranda. V Americe totiž nikdo nekouká na reference z Česka. Ty je vůbec nezajímají. Začínali jsme v podstatě od nuly. Zhruba dva roky trvalo, než jsme získali první pořádné klienty a než jsme jejich projekty dotáhli do konce, takže je bylo možné použít jako referenci.
Průlomové pro nás bylo, když se nám podařilo udělat aplikace pro dva start-upy z Y Combinatoru, což je jeden z nejznámějších amerických akcelerátorů. To nám dodalo kredibilitu a pak už šlo všechno podstatně líp. Navíc se nám také ozvala společnost Spark Networks, která od nás The Game odkoupila za cenu, která se rovnala zhruba našim nákladům na dosavadní vývoj aplikace. Ze Spark Networks se potom stal jeden z našich největších klientů. V tuhle chvíli vyvíjíme všechny jejich mobilní aplikace.
Jaroslav Švelch: Počítačové hry jsou největší český kulturní export
