Lázním obětuje mnoho hodin každý den. A dost se u toho zapotí, i když za to můžou spíš rozpočty a úvěry než sauna a vířivka. Sedmička se sešla s Eduardem Bláhou, ředitelem Lázní Luhačovice a Léčebných lázní Jáchymov, který působí zároveň jako prezident Svazu léčebných lázní České republiky.
Nemáte už lázní někdy plné zuby?
Ne, vůbec ne. Jsem s lázněmi provázaný už roky a pořád mě to baví. Udolávají mě jen ty vzdálenosti a přes týden život bez rodiny. Ta mou nepřítomností také trpí, ale už si zvykla a lázně považuje za mou součást. Díky mojí svazové funkci navíc spolu s mojí ženou navštěvujeme lázně po celé zemi a často také v zahraničí. A i když to je skoro vždy spojené s prací a povinnostmi, dokážeme si to užít.
Jak jste se do lázeňství vůbec dostal?
Bylo to v roce 2002, když mě tehdejší akcionáři jáchymovských lázní přesvědčili, abych se ujal přeměny firmy. Mělo to být tak na rok dva. Takže jsem to bral jako odskočení. Dneska je z toho deset let.
A Luhačovice?
Ty vlastní sto procent akcií radonových lázní Jáchymov. Koupily je před více než rokem a dnes s nimi tvoří de facto holding. S lázněmi vlastně koupily i ředitele a součástí domluvy je i to, že za nový celek budu odpovídat. Proto musím Luhačovice nyní hodně dobře poznat a po nějaké době si tu najít výkonného ředitele. A potom budu víc v Jáchymově. Z Prahy, kde bydlím, je to přece jen blíž.
Je velký rozdíl mezi Luhačovicemi a Jáchymovem?
Většina lidí si říká: lázně jako lázně, navíc podobně velké. Rozdílů je ale hodně. Liší se charakterem místa, jeho infrastrukturou, léčebnými indikacemi, strukturou lázeňských hotelů a provozů, skladbou klientely, jejím národnostním i věkovým složením a podobně. V Jáchymově je hodně zahraničních hostů, tady je pár Rakušanů. V Luhačovicích je mnohem větší počet českých samoplátců, kratší pobyty, dětská léčebna.
Chcete v Luhačovicích něco měnit?
Nastoupil jsem do Luhačovic v době, kdy se zásadně mění způsob úhrad lázeňské péče. Po letech hojnosti přichází roky, kdy se všichni zapotíme, abychom lázně vedli úspěšně, udrželi akcionářům návratnost a zaměstnancům pracovní místa. Navíc mám hodně odlišný pohled na to, kam investovat. Myslím si, že tady investice do ubytovacích kapacit předběhly investice do lázeňských provozů a další infrastruktury, a to není v souladu se současnými trendy v oboru. Pokud lidi ubytováváte v nádherných vilkách, ale za vším musí docházet, a to ještě na víc než jedno místo, tak si zkracujete sezonu. A komplexní lázně s plným servisem pod jednou střechou vás budou v soutěži o lázeňské hosty porážet. Stejným směrem se tedy teď musíme vydat i v Luhačovicích.
To je dlouhý proces…
Ano, jistě, plánujeme celou řadu oprav, ale kolik z nich zvládneme uskutečnit, je otázkou vývoje trhu a oboru. Teď dokončujeme opravu rehabilitačního pavilonu. Je sice ještě hodně daleko od ubytovacích kapacit, nicméně snížili jsme počet míst, na která se dochází, ze tří na jedno. Na to by měla navázat rekonstrukce lázeňského domu Morava s dostavbou plnohodnotného balnea. Musíme opravit i pokoje, aby všechny měly sociální zařízení. Musíme postavit bazén. Je toho moc, ale pak budou mít pacienti a hosté komfort pod jednou střechou.
Týkají se změny i samotných léčebných pramenů?
Vlastně ano, ale pouze z estetického pohledu hosta. Dva prameny, které jsou dosud používány jen pro koupele, zpřístupníme a umožníme je i pít. Kolem nich vytvoříme v blízkosti Společenského domu relaxační zónu. Jeden určitě zvládneme už letos, další v horizontu dvou let. A ještě mě napadá, že v souvislosti s rekonstrukcí Moravy a rozšířením kapacity tamního balnea budeme možná muset udělat další vrt, protože ten současný by zřejmě nestačil. V souvislosti s prameny ale musím zmínit i úpravy haly Vincentka a dalších odpočinkových zón, které máme v plánu, jestli na ně však dojde, záleží i na tom, zda najdeme společnou řeč s ostatními.
Myslíte s městem Luhačovice a hoteliéry?
Ano. Naše společnost v Luhačovicích poskytuje zhruba padesát procent všech přenocování, ale nese sama stoprocentní tíži nákladů na lázeňskou infrastrukturu. Nemůžeme být servisní organizací pro úspěch těch ostatních. Musí přiložit ruku a patřičný obnos k dílu. A platí to nejen o ostatních provozovatelích lázní, hotelů a penzionů, kteří na kolonádu, prameny a lázeňské centrum lákají své hosty. Do hry se musí mnohem více zapojit i město samotné. Řada zastupitelů má stále v hlavě demarkační čáru mezi městem a lázněmi a tu musíme společně vygumovat. Lázně dají lidem práci, krásné prostředí pro volný čas a městu prosperitu, ale stejně jako jinde i tady musíte své zisky vracet do podnikání, abyste ho udržel. Od návštěvníků vybraná lázeňská taxa se tak musí vracet do lázeňské infrastruktury, programu pro návštěvníky a podobně.
A jak to funguje jinde?
Například Rakušané jsou hrozně daleko. V horských střediscích se nejen umí spolu domlouvat provozovatelé vleků na společných tarifech i na vybudování společných parkovišť, což je v Česku stále věc nevídaná, ale běžně tam jsou i takzvané místní destinační agentury provozované za společné prostředky měst a hoteliérů. Zkoušíme podobný model. Za tím účelem jsme založili obecně prospěšnou společnost Lázeňská kolonáda, která může žádat o dotace na zeleň, což se mimochodem povedlo. Zároveň organizuje kulturu a zajišťuje údržbu areálu. A chceme, aby do ní daly vklady další podnikající subjekty a město. Pravdou je, že nějakou iniciativu vyvinuli i mladí hoteliéři v regionu, kteří ještě nemají provozní slepotu a chtějí něco měnit. Založili Resort Luhačovice a my jim samozřejmě neházíme klacky pod nohy, naopak je podporujeme a jsme největším přispěvatelem. Líbí se mi, když vidím nějaký zápal pro věc a pochopení, že vše, co se tady dělá, se musí dělat společně. Všude v zahraničí už to pochopili.
Na české lázeňství budou mít vliv i ohlášené změny úhrad lázeňské péče. Jak velký?
Dosud se žádná vyhláška nezměnila, jen se o ní jedná, a hlavně píše, ale i tak všichni cítíme obrovské poklesy. Nejsou vyvolané jen mediálním haló a utahováním opasků celé ekonomiky nebo zvýšením regulačního poplatku ze šedesáti na sto korun. Svůj postoj mění pojišťovny, které začaly objem péče regulovat. Řadu lékařských návrhů zamítají, a to v rozsahu patnáct až dvacet procent ve všech lázních obecně. Liší se to podle spektra diagnóz a podle pojišťoven. Třeba VZP motivuje lékaře k tomu, aby nečerpali takzvanou vyžádanou péči. Kdo nečerpá, dostane bonus. A k tomu nyní přijde ona změna vyhlášky, nejspíš od července, která může ubrat dalších třicet procent. Pro lázně, které mají až osmdesát procent pojištěnců, to může být změna likvidační.
Jak jsou na tom ostatní lázně v Česku?
Nejlíp jsou na tom ty, které byly nejméně závislé na pojištěncích. Pro ně jsou změny nejmenší riziko. Západočeské lázně mají ruskou a německou klientelu. Tam zásadní problém nenastane. Myslím, že nejvíce ohrožené jsou lázně ve středních a východních Čechách. Jsou ve vnitrozemí, bez výrazného podílu zahraniční klientely. Navíc mají málo samoplátců a spoustu pojištěnců. Budou mít velký problém změny ustát. Karlovy Vary mají zvuk ve světě, dopravní spojení, letecké trasy, personál mluví několika jazyky, funguje tam příhraniční spolupráce. Typický lázeňský zahraniční host, o kterého bojují všechny evropské lázně, je Němec. Ten to má na západ Čech stále nejblíže. A nic na tom nezmění ani fakt, že dnes se o něj perou už i lázně slovenské, maďarské, litevské, estonské. Cestovní ruch i v lázeňství začíná být mnohem globálnější, než byl.
Vyzkoušel jste si někdy Luhačovice i jako lázeňský host?
Vlastně ano. Když jsem nastoupil do funkce ředitele, ze začátku jsem bydlel v našich lázeňských domech a schválně je střídal, abych zjistil, jak fungují. Vím, že spousta manažerů lázeňských hotelů to ani nezkusila. A to je škoda. Pak třeba čtou připomínky lázeňských hostů a nemohou se s nimi ztotožnit. Když to uděláte, můžete klidně říct: Ale ten host má pravdu. Bylo to prospěšné období, ale faktem je, že na permanentní přejíždění přece jen potřebujete aspoň trochu zázemí. Je sice fajn, když si zajdete na snídani do lázeňské restaurace, ale nechcete všechno pořád vozit v kufru. A já to mám třikrát. Jednou doma v Praze, jednou v Jáchymově a jednou tady. Máte totiž jiný pocit, když přijdete na snídani mezi hosty a nejdete tam v obleku kontrolovat, jak to vypadá, ale prostě si sednete a v klidu pozorujete. Vidíte, jak ti lidé reagují, jak reaguje personál, uvědomíte si, co byste měl zlepšit.
Pociťujete nějaký rozdíl v tom, že jste na Moravě?
Rozdíl jsem cítil řadu let, když jsem sem jezdil jako šéf svazu lázní. Byl jsem v Luhačovicích i dvakrát ročně. A říkal jsem si, jak je úžasné, že lidé tady mají schopnost a ochotu opravdu hostovi posloužit s úsměvem. To v Praze a západních Čechách necítím. Byť tu někde chybí třeba trocha profesionality, tak to nevadí, úsměv a ochota ji nahradí. Optikou ředitele ale vidím, že tu mnohdy není odvaha navrhovat změny. To však přijde. Není to dáno mentalitou lidí na Moravě nebo v Čechách, ale dosavadní zkušeností.
Budoucnost českého lázeňství mi nepřijde zrovna růžová. Ale vy se tváříte docela optimisticky.
Podívejte, české lázeňství před sebou nemá lehké roky. Na druhou stranu, zkušenost ze zahraničí říká, že to tenhle obor přežije. Luhačovice jsou třeba úžasný magnet na dovolenou v lázních. Vždycky se říkalo, že se jede na dovolenou do Luhačovic. Ne tolik za léčením, ale za pohodovou dovolenou v lázních. Proto je tady tolik Čechů, kteří si pobyt sami platí. To nikde v západních Čechách nenajdete. Tenhle obraz se budoval desítky let. Ale je tady. Z toho musíme vycházet.
