Lukostřelci míří na Třebíč
Halového mistrovství republiky, které se koná o víkendu poprvé v Třebíči, se zúčastní i plzeňští závodníci.
„Pro všechny účastníky to bude nové prostředí. Doufám, že se s tím vyrovnají a na šampionátu předvedou co nejlepší výkony. Organizátoři slibují obrovskou halu se spoustou místa. Věřím, že všechno zvládnou na jedničku a účastníci budou se závodem spokojeni,“ říká dlouholetá členka oddílu a nyní trenérka mládeže Barbora Horáčková.
Plzeňské družstvo ve složení Zdeněk Horáček, Pavel a Vladimír Vlčkovi a Štefan Cehelský má medailové ambice, přičemž Pavel Vlček bude obhajovat loňské prvenství v jednotlivcích. V mužské kategorii pojede sbírat závodnické zkušenosti Šimon Bárta. Ostřílení Ondřej Kníže a Michal Heřman letos halový šampionát vynechávají.
Amatéři v Česku
Lukostřelba patří v Česku mezi takzvané malé sporty. To znamená, že na rozdíl od Korey, Číny, Německa, Francie, USA či Indie, kde jsou přinejmenším poloprofesionálové, si závodníci platí všechno sami.
„Všichni jsme nadšenci, střílíme, protože nás to baví. Trenérská práce je v drtivé většině dobrovolná. I když v některých klubech to už dokážou řešit jinak, dostávají dotace, ale to jsou spíš symbolické částky,“ popisuje Horáčková.
Co potřebuje česká lukostřelba k výraznějšímu úspěchu? Peníze. „Kdo chce v Česku v lukostřelbě něco dokázat, musí počítat s tím, že si své sportování zaplatí. Takže musí pořádně trénovat, jezdit po závodech, aby se výkonnostně vypracoval, a současně k tomu chodí člověk do práce, aby uživil sebe a rodinu a třeba si na své aktivity něco ušetřil,“ vysvětluje Horáčková, držitelka mnoha republikových medailí a také účastnice olympiády v Pekingu. Na hrách před čtyřmi lety skončila na 34. místě. „Pro ryzí amatérku, která za své výkonnostní sportování nebere žádný plat a na závody jezdí ze své dovolené nebo na neplacené volno a drtivou většinu startů na závodech si hradí ze svého, to je obrovský úspěch. A velmi silný zážitek,“ dodává střelkyně.
Dnes je majitelkou trenérské licence první třídy a v jejích stopách kráčejí i její dvě dcery, které v mládežnických kategoriích už také získaly medaile. „Pokud se jim příliš nezapálí v dospívání lýtka a vydrží jim zdraví, tak se třeba jednou společně podíváme na nějaký pořádný mezinárodní závod,“ přeje si Horáčková.
Hlavní je psychika
Pořídit si solidní lukostřelecké vybavení je asi stejně drahé jako pořídit si kolo nebo lyže – v řádech tisíců, maximálně desetitisíců. Mládež tenhle sport táhne. „Jsou kluby, které se na mládežnické kategorie výslovně orientují. Ale je jasné, že davy to rozhodně nejsou. U nás v klubu je jich v každé věkové kategorii několik. Sice jich není mnoho, ale tvoří prima partu. A to mne těší,“ říká trenérka.
A co je při lukostřelbě nejdůležitější? Psychika, zádové svalstvo a absolutní uvolnění prstů na tětivě v momentě výstřelu. Říká se, že psychika tvoří devadesát procent výkonu lukostřelce. Ale na těch zbývajících deset se musí dost trénovat. Kromě tréninku kondičního dvakrát až třikrát týdně dvě až čtyři hodiny na střelnici. „Nižší tréninkové dávky už jsou spíš pro rekreační lukostřelce,“ uzavírá Horáčková.
