Důvěra. Překypují jí hlavně starší lidé. Bez obav a zjišťování totožnosti si pustí do domu pošťačku, pracovníky, kteří kontrolují stav plynu i ty, kteří jsou právě v nouzi – nebo své neštěstí umí dobře zahrát.
Stačí přijít s vlídnou tváří a prohodit se staroušky pár slov.Přesně po tom tolik touží. Jako redaktorka jsem byla na reportáži u paní, bylo jí kolem devadesáti let. Zabušila jsem na okno a oznámila, že jsem z novin a chtěla bych s ní udělat rozhovor. „Pojďte, není zamčeno,“ pozvala mě dál. Během rozhovoru si postěžovala, jak je nemocná, a že je v domě, kde, jak už vím, nezamyká, každý den až do večera sama. „Nebojíte se, že bych vás mohla okrást?“ ptala jsem se opatrně, abych ji nepolekala. „Na to nevypadáte. Lumpa já poznám,“ řekla. Vzmohla jsem se jen na úsměv.
