Lumpy usvědčí podobizna
Sedmadvacet tisíc si před Vánoci odnesl z banky v Chodově zloděj, který se maskoval utěrkou. Pár týdnů před ním si padesátiletá žena přišla pro peníze do karlovarské banky a vyhrožovala bombou. Co oba případy, kromě ozbrojené loupeže, spojuje? Zaměstnanci banky sestavili jejich podobiznu. Jak se podobizna, neboli identikit dělá, vyzkoušela také Sedmička.
„Ukážeme vám kolegu a vy ho popíšete,“ říká redaktorce po telefonu karlovarský policejní mluvčí Pavel Valenta. Za pár dní už stojí ve vrátnici policejní budovy. „Jděte nahoru. Půjdu za vámi, abyste se nebála,“ říká jí mluvčí. Když vystoupají po schodech, kdosi ji chytí za ruku a zařve: „Baf, to jste se mě lekla, co?“ Redaktorka na něj nevěřícně zírá, protože muže vidí poprvé v životě. Myslí si, že si ji spletl se svojí známou. Muž se otáčí a mizí do šera policejní chodby. „To je tady běžné?“ osopí se na policejního mluvčího. V tu chvíli jí vše dochází. Policisté nasimulovali obdobnou situaci, jakou zažívají oběti loupežného přepadení. Muž si ji s nikým nespletl, jen ji vyděsil a ona má za úkol sestavit jeho identikit.
Do kanceláře si ji poté usazuje kriminalistka Jaroslava Kamenská. Nejdřív nabízí redaktorce různé typy obličejů. Od kulatých až po oválné. „Od obličeje se odvíjí všechno. Pak se doplňují oči a uši,“ říká, zatímco na přání redaktorky oddaluje oči a zmenšuje nos. Když přijdou na řadu ústa, redaktorka si přestává být podobou muže jistá. „Dost často se stává, že lidem začne pachatel někoho připomínat. To ovšem není ta správná cesta,“ říká Kamenská. Redaktorce během třiceti minut doplní s pomocí kriminalistky knír a vrásky na čele. „Podobiznu sestavujeme i dvě hodiny. U vás to tak dlouho netrvalo, protože jste neutrpěla šok,“ říká Kamenská. Nakonec se redaktorky zeptá, na kolik procent je podobizna muži podobná. Redaktorka ji odhadne na padesát. Pro policisty má cenu od šedesáti procent výš. „Hotový identikit rozesíláme mezi policisty, kterým může někoho připomínat. Výhodou je, pokud má pachatel nějaké poznávací znamení. Například pihu nebo tetování,“ říká Valenta. Kromě vzhledu se navíc kriminalisté soustředí na pachatelovu vůni nebo oblečení. Rozhovor o lidských poznávacích znameních přeruší ťukání na dveře. Do kanceláře vstoupí kriminalista, kterého redaktorka kreslila. „Ukažte? Není to tak strašné,“ hodnotí policista výtvor, který vznikl z jejich několikavteřinového setkání. Podobného, jaké se stává u závažných trestných činů.
