Jen půl metru od sebe stojí před budovou Krajského soudu v Ostravě jeden z obžalovaných Pavel Pavlica a oběť David Bělica. Kouří cigaretu a vysvětlují si, co se vlastně před půl rokem stalo. Klasická hospodská hádka měla skoro westernové zakončení. Dva z obviněných přivázali Davida Bělicu za auto a přes kilometr ho vlekli ulicemi Šenova. Bělica měl nakonec štěstí. Vlečení za autem přežil.
Pavlica mu jako jediný z obžalovaných může pohlédnout do očí. Dvojici kamarádů jen pomohl naložit oběť do kufru auta. O tom, co se bude dít později, už neměl tušení.
„Myslel jsem, že ho prostě vytrestají tím, že ho vysadí někde daleko a odjedou. Ale nenapadlo mě, že by ho mohli přivázat k autu,“ kál se Pavlica.
Více než půl roku po zločinu, který odstartovala potyčka v hospůdce Na Špici v Šenově, začal i soud s trojicí pachatelů. Do lavic usedli dva hlavní obvinění Petr Dudič a Jakub Mikula, opodál se sklopenou hlavou seděl i Pavlica. Pokoušejí se soudkyni vysvětlit, co se toho dne stalo. O rekonstrukci případu se na základě výpovědí pokusila i Sedmička.
Píše se 23. květen 2010. Svátek toho dne slaví Vladimír a s ním i celé Česko. Hokejisté právě porážejí ve finále mistrovství světa Rusko. Pro Davida Bělicu je to ovšem nejhorší den v životě. Oslavy titulu v restauraci Na Špici v Šenově ho málem stály život. Stal se obětí lynče. V restauraci zapíjela vítězství sportovních idolů i parta kamarádů v čele s Petrem Dudičem, Jakubem Mikulou a Pavlem Pavlicou. „Objížděli jsme různé bary a celkem jsme mohli vypít každý tak litr slivovice. Měli jsme toho dost,“ řekl u soudu jeden ze slavících, Dalibor Klíma. Cestu po hospodách ukončili právě Na Špici. A tam narazili na Bělicu „Šel jsem spát po půlnoci, až druhý den jsem se dozvěděl, co se vlastně stalo,“ dodal Klíma, který se lynče nezúčastnil. Bělica a trojice později obžalovaných se z dřívějška neznali. Proto musela jejich spor zažehnout nějaká událost. Co to ovšem bylo, na to si nikdo nevzpomíná. Podle výpovědi svědků měla být tím důvodem nějaká dívka. Chlapi si pak vyřizovali účty před hospodou. Bělica udeřil Mikulu kovovou přeskou opasku do tváře a dal se na útěk. „Cítil jsem ránu a pak už jen vím, že mi tekla krev,“ potvrdil Mikula.
Krev za krev
Společně se svými kamarády se rozhodl, že Bělicu najde a pomstí se. Do pátrání se pustila řada mstitelů, nakonec ovšem zůstala jen trojice Dudič, Mikula, Pavlica. Objížděli okolí a po chvíli uspěli. Našli Bělicův úkryt. Ten od nich nejprve schytal pár ran a pak ho hodili do kufru. Potlučený Bělica se snažil telefonem přivolat pomoc. „Nedělám si prdel, fakt, věřte mi. Ležím v kufru a někam mě vezou,“ prosí naléhavým tónem v mobilu policisty o pomoc. Ti se z něj snaží dostat nějaké informace, Bělica ovšem jen opakuje. „Vezou mě v černém superbu. Nedělám si prdel, hodili mě do kufru. Jeďte na kruháči doprava,“ zní z nahrávky, kterou soudkyně na jednom z líčení pouští. Policisté se pouštějí do pátrání. Mezitím se z trojice mstitelů stává dvojice. Pavlica se vrátil do restaurace, aby si něco zařídil. „V tu chvíli jsem neměl tušení, co s ním zamýšlí udělat. Kdybych to věděl, snažil bych se tomu nějak zamezit,“ kál se u soudu jeden z obžalovaných. Výpovědi dalších dvou obviněných se rozcházejí. Zatímco Mikula u soudu tvrdil, že i on vystoupil, protože se mu udělalo špatně, Dudič prohlašoval, že i v osudnou chvíli byli pořád dva. A jeho slova potvrzuje i obět jejich lynče.
Smilování se nedočkal
Nakonec vystrašeného Bělicu vytáhli z kufru. Ten se brání, kope kolem sebe nohama. „Nechtěl jsem, aby mě vytáhli. Pamatuji si, že jsem křičel, ať mě nechají, že mám doma malého synka. Že se vlastně nic nestalo, tak ať neblbnou,“ vzpomíná na hrozivé chvíle osmadvacetiletý muž. A proč ho nakonec přivázali za auto? „Obrovskou roli hrál alkohol. Kdybychom ho tolik nevypili, nestalo by se to,“ omlouval své chování u soudu Dudič. Oběť to za omluvu nepovažuje. „Taky se občas napiju, ale dokážu se kontrolovat,“ kontruje u soudu Bělica. I přes prosby se Bělica slitování nedočkal. Přivázali ho lanem za auto, nasedli a rozjeli se. Pro Bělicu následoval kilometr a půl hrůzy. Krvavá stopa se táhla Zemědělskou ulicí mezi Prostředními Bludovicemi a Dolní Datyní. Skončila u tamního fotbalového hřiště. Tam Bělicu dvojice útočníků zřejmě odvázala a odjela. Našel ho nedaleko bydlící policista. Slyšel štěkot psa a snad i výkřiky bolesti. Bělica byl v tu chvíli doslova sedřený z kůže, přišel i o část masa. Jen díky dobré práci lékařů se jej podařilo po několika týdnech v umělém spánku dostat z nejhoršího. Zdravotní problémy ho ale trápí dodnes a bývalý horník si je ponese pravděpodobně až do konce života. „Předtím jsem byl úplně zdravý, neměl jsem žádné problémy,“ řekl Bělica.
Potkali se u soudu
Po půl roce se všichni čtyři sešli u soudu. Zatímco Dudič a Mikula přišli na líčení v poutech a s ostrahou, Bělica s Pavlicou stáli jen pár metrů od sebe. Právě Pavlica, který byl jen u nakládání oběti do kufru, působil u soudu zkroušeně.
„Proti němu až nic nemám, nebyl u toho nejhoršího. Ani neměl tušení, co se mnou budou dělat,“ prohodil David Bělica. Pavlica taky po pár minutách vyzval Bělicu, ať si společně zajdou zakouřit. Ten jeho nabídku přijal.
Venku před budovou soudu si toho oba hodně vyříkali. „Kdybych věděl, co ti udělají, nikdy bych to nepřipustil. Nikdy bych se do toho nezapojil, to mi věř,“ tvrdí zaraženým tónem Pavlica.
Otec Bělici, který stojí opodál, jen prohodí. „Kdybyste si dali přes držku, tak, jak se to přece dělá. Takhle jste si všichni podělali život. Jak vy tři, co jste mu to udělali, tak i David, který teď sotva najde nějakou práci,“ kroutil hlavou Bělica starší.
Pavlica jen souhlasně přikyvuje, své oběti se omlouvá a čeká na trest. „Hrozí mi maximálně dva roky. Více mě ale štve, jak dopadl David,“ dodal jeden ze tří obžalovaných. Mnohem větší obavy musí mít Dudič s Mikulou. Za pokus o vraždu jim hrozí trest patnácti až dvaceti let za mřížemi.
Obět lynče: Řval jsem na ně, že mám malého syna Před půl rokem přišel David Bělica málem o život, když ho po hospodské hádce dva muži přivázali lanem za auto a skoro dva kilometry ho táhli po cestě. Z osudné noci si skoro nic nepamatuje a dodnes má zdravotní problémy..
U soudu zatím vypovídali obžalovaní. Říkají pravdu? Částečně ano. Ale některé věci byly trochu jinak. Například to, že když mě přivazovali k autu lanem, byli tam určitě dva a ne jen jeden.
Co z toho osudného dne si pamatujete? Pamatuju si takové střípky, jinak mám ale okno. Například vím, že když mě vytahovali z toho kufru, řval jsem, že mám doma malého synka, ať mě nechají být. Pamatuju si i jak jsem před nimi utíkal z té hospody. Pořád je ovšem spousta toho, co si vůbec nevybavuju.
Útočníky jste znal už z dřívějška? Maximálně od vidění. Kdybych je potkal někde na ulici, nepoznal bych je.
Jak jste na tom se zdravím v současnosti? Mám problém, když jdu na záchod na velkou. Mám i další zdravotní problémy. Chodím pravidelně na rehabilitace, trochu mi pomohly, ale je to ještě na dlouho.
Jste tedy na nemocenské? Ano, před tou událostí jsem pracoval na šachtě jako horník, teď jsem na nemocenské. A popravdě ani moc nevím, jestli si kvůli zdravotním problémům vůbec nějakou práci někdy najdu.
Podobné případy policisté řeší jen výjimečně
Šenov| Vyšetřují vraždy, pobodání nožem a jiné závažné trestné činy. Policisté z Ostravska se přesto shodují v jednom.
„Způsobem provedení je případ z Šenova ojedinělý. Nevzpomínám si, že bychom řešili v minulosti něco podobného,“ prohlásila krajská policejní mluvčí Soňa Štětínská.
Případ tažení za autem původně vyšetřovali policisté z Havířova, potom si ho ale převzali krajští specialisté. Jakmile získali dost důkazů, překvalifikovali na pokus o vraždu. A to kvůli tomu, jak byl útok brutální a trýznivý.
Policejní mluvčí jen těžko hledá ve vzpomínkách podobné vyřizování účtu, k jakému došlo v Šenově.
„Netradičním způsobem provedení mi případ trochu připomíná například žhářský útok ve Vítkově nebo podobný skutek v ostravské části Bedřiška. Ojedinělý byl i jeden případ s otravou léky,“ vzpomíná Štětínská.
Vhozená zápalná lahev do domu nebo přivázání člověka za lano k autu. Stoupá agresivita pachatelů závažných trestných činů? „To je těžko změřitelné. U vražd těžko posoudíte míru agresivity, vražda je prostě vražda. To samé platí u pokusů o vraždu,“ dodala Štětínská. /woj/
