Před 111 lety žilo v Liberci téměř osmdesát tisíc lidí, před deseti lety skoro sto. Archy roznášeli učitelé a úředníci. Zajímalo je i to, jestli jsou lidé hluší a slepí.
Liberečtí sčítací komisaři především komisařky by zaplnili tři autobusy. Byly by modré, jako jejich uniformy. Protože to jsou pošťáci. Modré jsou i speciální sčítací brašny přes rameno s logem České pošty.
Našlapou mnohem víc kilometrů než obvykle, protože do každé rodiny jdou nejméně dvakrát a nesmějí zapomenout na žádnou samotu, ani boudu bezdomovců. A také se pronesou, protože do každé domácnosti musí donést archů několik – podle počtu lidí, a pak ještě jeden dotazník, týkající se bytu, případně domu. Šichta jim skončí 14. dubna, což je poslední den, kdy jim lidé mohou odevzdávat vyplněné papíry zpátky. A dávat jim je budou, pokud je nepošlou poštou nebo nevyplní na internetu. Ze zákona totiž musí. Kdo se nesečte, může dostat od radnice pokutu až deset tisíc korun.
Za lhaní do vězení
„Ta horní hranice se nezměnila od dob první republiky. Platila už při sčítání v roce 1921 a 1930. Navíc ale mohl ten, kdo se na sčítání úmyslně vyhnul nebo lhal při vyplňování, jít až na tři měsíce do vězení,“ vysvětluje vedoucí oddělení sčítání lidu pro Liberecký kraj Jana Hauserová.
Lidé v českých zemích se spolu s dalšími obyvateli Rakouska-Uherska moderně sčítali poprvé v roce 1869. A pak už každých deset let s výjimkou válečného roku 1940.
„Nejprve sčítali duchovní a vrchnost, pak učitelé a zaměstnanci okresních úřadů a lidé, najatí vedením obce. Letos poprvé chodí pracovníci pošty. Nově také mohou lidé místo papírových archů vyplnit archy elektronické a porvé budou archy vypisovat i bezdomovci,“ upřesňuje Hauserová.
Zatímco letos lidé nebudou vyplňovat kolonky, týkající se jejich zdraví, v minulosti to bylo jinak. „Například za Rakouska-Uherska museli lidé uvést fyzické vady, například hluchotu či slepotu a později i vady mentální. Tělesné vady zajímaly úřady i za první republiky v roce 1921 a 1930. Bylo to v souvislosti se skončením první světové války, která přinesla hodně invalidů,“ poznamenala Hauserová.
Podle ní otázky odrážejí stav společnosti a její vývoj. Když bylo za socialismu málo bytů, museli lidé v roce 1970 a 1980 vyplňovat kolonku chtěného a nechtěného soužití více domácností v jednom bytě. „Třeba v Liberci žilo před čtyřiceti lety 1734 domácností, kde pohromadě žilo více rodin, nejčastěji rodiče s dětmi a vnoučaty,“ uvádí Hauserová.
Z toho vyplývá, že mít samostatný byt nebyla žádná samozřejmost.
Rok 1970 byl vůbec nejzvědavějším sčítáním v historii. Lidé museli o svém bydlení a životní úrovní prozradit až nepříjemně mnoho věcí.
Vyplňovali, jaký mají druh sporáku, zda mají telefon, ledničku, elektrickou pračku, televizor, kuchyňskou linku a robota nebo vysavač.
„Úřady chtěly vědět, jestli lidé vlastní chatu nebo chalupu, motorku, skútr nebo auto. Kolik dají za bydlení a topení, jestli mají lodžii nebo balkon,“ popisuje Hauserová.
Z kolonek vyšlo najevo, že v roce 1970 mělo v Liberci televizi něco málo přes devatenáct tisíc rodin, necelých 1 400 jich mělo rekreační domek nebo chatu. V té době mělo jen 5 467 rodin auto.
V roce 2001 počet aut mezi Liberečany stoupl na trojnásobek. Tehdy se v dotaznících poprvé objevily mobily a internet. Ten mělo v Liberci před deseti lety jen něco málo přes tři tisíce domácností, jen mobily mělo téměř tři a půl tisíce domácností a pevnou linku i mobil přes deset tisíc rodin.
I letos budou lidé odpovídat na některé, pro ně archaické dotazy, třeba, jestli mají koupelnu. „To souvisí s Evropskou unií, které budeme údaje předávat. Zatímco u nás jsou koupelny samozřejmostí, v některých zemích Unie ještě ne,“ vysvětluje Hauserová.
Čistý rejstřík
Na to, jak vypadalo poslední sčítání před deset lety, vzpomíná vedoucí správního odboru libereckého magistrátu Jitka Štíchová.
Velkou jeho část totiž měly „na hrbu“ obce a města. „Na přípravě sčítání jsme se statistickým a okresním úřadem pracovali celý rok 2000. Obce doporučily komisaře, kteří museli mít čistý trestní rejstřík, statistika dodala své lidi a chybějící pozice doplnili zájemci z ulice,“ popisuje Štíchová. S nimi statistika uzavírala smlouvy, školila je a platila.
A kolik si takový sčítací komisař vydělal? Měl pevný základ 1900 korun a sčítací revizor 3400 korun. K tomu ještě patřila pohyblivá část podle počtu vyplněných formulářů. Například za sčítací dotazník od jednoho člověka dostal dvaadvacet korun, za bytový list jedenáct a za domovní šest.
Nejvíc si vydělali ti, kteří měli na starosti sídliště. V Liberci třeba ten, kdo měl ve svém rajonu Hokejku v Ruprechticích s téměř šesti sty byty, si mohl přijít na slušné peníze.
Střílení komisařů
Ani on to ale neměl lehké. O tom svědčí například oblíbená hra, která kolovala po internetu.
V ní důchodkyně musela sestřelit jablky co nejvíce sčítacích komisařů, aby jí nevykradli.
Sčítání 2011. půlnoc z 25. na 26. března
Pro informace slouží do 20. dubna bezplatná linka 800 87 97 02, www. scitani.cz a na e-mailu info@scitani.cz
Nejpozději do 25. března roznesou komisaři sčítací archy. Rozhodným okamžikem je půlnoc z 25. na 26. března. K ní lidé vyplní údaje.
Komisař se prokáže průkazem sčítacího komisaře,občankou, či jiným dokladem totožnosti. Přes rameno má modrou tašku se žlutým logem České pošty. Totožnost lze ověřit na bezplatné lince.
Komisaři předají tři formuláře – zelený Sčítací list osoby, žlutý Bytový list k bytu, oranžový Domovní list majitelům domů. Komisaři nemají právo chodit dovnitř bytu. Osoba starší 15 let může převzít archy pro všechny členy domácnosti.
Sčítání zahrnuje i lidi na návštěvě nebo pobývající přechodně.
Formuláře mohou lidé odevzdávat od 26. března do 14. dubna – osobně komisaři, mohou je poslat statistikům do P.O. Boxu nebo vyplnit na internetu.
Když komisař nezastihne nikoho doma, vhodí do schránky oznámení s dalším datem. Schůzku je možné změnit na bezplatné lince.
