Jaké je to být slavný, zažil frýdecko-místecký rodák Marek Vašut mnohokrát. Studentovi informačních technologií píšou obdivovatelky jeho charismatického jmenovce, pražského herce Marka Vašuta. Že by si kvůli tomu změnil příjmení, ale dlouhovlasý mladík neuvažuje. „Jednu dobu mi hodně psaly fanynky. Dostal jsem několik přání k narozeninám nebo k svátku. Samozřejmě to bylo v době, kdy jsem je neměl,“ směje se Vašut. Lidé se často ptají, jestli není s hercem příbuzný. „Vyptávají se, jestli to není třeba taťka. Už jsem si na to zvykl,“ dodává Vašut.
Říkali mu Pacholí
O dost složitější to měl v životě další Frýdeckomístečan Klement Pachlopník. „Na základce mi říkali různě. Třeba Pipík nebo Pacholík. Někdy pokřikovali Pacholíku, ty pytlíku,“ vzpomíná na mládí Pachlopník. Ze svého příjmení si ale nic nedělal, protože se v jeho rodině dědí z generace na
generaci. A není na Frýdecko-Místecku jediný. „Našel jsem Pachlopníky i ve Sviadnově a na Morávce. S nimi ale nejsem příbuzný,“ dělí se o svá zjištění Pachlopník. Kořeny slova vidí Jaroslav David z Ostravské univerzity z lašského slova pachlopina. „To jsou větvičky stromů. První Pachlopníci byli asi sběratelé
větviček,“ vysvětluje pracovník katedry českého jazyka David.
í na prostředí
Radim
Radim Hovád vyrůstal v době, kdy se často používalo slovo hovado. „Občas jsem se stal středem zájmu kvůli příjmení,“ přiznává dnes Hovád. „Naše rodina ale s ním nikdy neměla problém. Celé je to jen
o tom, v jakém prostředí člověk vyrůstá,“ říká Hovád. S jeho tvrzením souhlasí i dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová. „Pokud jsou se jménem srovnaní rodiče, tak i jejich děti. I když mají vtipné příjmení, dokážou to vysvětlit své ratolesti tak, aby to přijala,“ vysvětluje Mrkvicová.
A jak vysvětluje původ jména jazykovědec Jaroslav David? „Jméno může být od slova hovado, nebo řezník,“ objasňuje David.
jsou hrdí Josef Neje
Josef Nejezchleba si v dětství se svým příjmením užil své. „Kluci mi občas říkali Papárohlíku. Ale vždycky to mysleli jen z legrace,“ vzpomíná na školní léta Nejezchleba. V dospělosti se to prý změnilo. Už mu z příjmení vynechávali pouze některá písmena. Slovo kokot by ve svém příjmení nechtěl nosit asi nikdo.
Zdeňka Kokotková se ale nad svým jménem nijak nepozastavuje. „Občas mi ho někdo zkazí tak, že se zakoktá. Lidé mi občas říkají Kokokotková. Kokotků je hodně na Těšínsku,“ vysvětluje Kokotková. Podobné příjmení může být podle jazykovědce Davida urážka. „Ale může také v nářečí označovat
kohouta,“ uvádí David. Přesto by žena své příjmení nikdy neměnila. „Za ty roky ke mně přirostlo a jsem hrdá, že ho nosím,“ říká Kokotková.
musí být problém Rozhovor: Dětská
Rozhovor: Dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová
Frýdek-Místek| Dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová nevidí v netradičním příjmení problém, pokud rodiče podpoří sebevědomí svých dětí. Záleží jen na tom, jak svou ratolest vychovají.
špatné příjmení? Na dospělého člověka žádný.
Na dospělého člověka žádný. O vlivech se dá mluvit pouze u dětí. Těm se mohou smát kamarádi. Ale děti do puberty vnímají hlavně to, co se děje v jejich rodině. Pokud jsou se jménem srovnaní rodiče, tak i jejich děti. I když mají vtipné příjmení, dokážou to vysvětlit své ratolesti.
akovém případě už si
jména nen
V takovém případě už si jména nenechávají, mohou se přejmenovat. Dospělý člověk má na výběr. Ale většina lidí, co znám, má spíše smysl pro humor. A často si uvědomují větu: My nemůžeme měnit druhé, ale musíme měnit svůj postoj. Tím pochopí i výsměch a drzost. Když si z někoho chceme dělat legraci, tak si vždycky tu cestu najdeme. Záleží jen na člověku, jak se k tomu postaví.
avně skupině.
Pokud se s nějakým výsměchem
dítě setká
Pokud se s nějakým výsměchem dítě setká, tak je to do puberty. Když rodiče naučí dítě smyslu pro humor, tak se s okolím vyrovná hravě. V pubertě už jsou to pouze odrazy výchovy.
ám rodinu Pytlových.
Všichni příjmení nosil
Znám rodinu Pytlových. Všichni příjmení nosili s hrdostí. Říkali, že mají to nejlepší jméno na světě.
Změnit si příjmení? Žádný problém. Ale jedině v případě, že k tomu zájemce má dobrý důvod a matrika změnu povolí. Ve Frýdku-Místku každoročně žádá o změnu jména asi čtyřicet lidí. Nejčastěji si příjmení mění ženy, které se po rozvodu vracejí k rodnému jménu. Pokud se znovu vdají, chtějí, aby se děti jmenovaly stejně.
„Když někdo chce změnit příjmení, musí přijít na matriku. Tady podá písemnou žádost. V ní musí sepsat důvody ke změně. Ukáže občanský průkaz a originál rodného listu,“ vysvětluje mluvčí frýdecko-
místeckého magistrátu Jana Matějíková.
Zájemce o změnu příjmení musí uvést, jak se chce jmenovat. „Měl by volit příjmení tak, aby respektoval
tradice své rodiny. Například si vzít jméno po babičce nebo po matce za svobodna. Samozřejmě může požádat i o jiné. Ale je třeba si ho obhájit,“ říká Matějíková.
Když zájemce o nové příjmení svou žádost dobře zdůvodní, může už za třicet dní nosit třeba jméno jako zemřelý popový zpěvák Michael Jackson. Ve složitých případech matrika rozhodne do šedesáti
dnů.
A kdo mění jména nejčastěji? Kromě rozvedených žen žádají o změnu příjmení lidé, kteří mají hanlivé jméno nebo kterým okolí jejich příjmení komolí,“ doplňuje výčet nejčastějších žadatelů Matějíková.
Příjmení si chtějí měnit také lidé, kteří se stydí za své rodiče. „To bývá u trestných činů. Když rodič něco spáchá a skončí ve vězení, dítě s ním nechce mít nic společného,“ doplňuje Matějíková. Podle ní si příjmení mění i lidé, kteří mají kriminální minulost. „Chtějí mít čistý štít,“ zakončuje Matějíková.
Za změnu jména člověk musí zaplatit. Pokud je jednoduchá, tak sáhne do peněženky pro stovku. Při složitější změně už musí přidat několik tisíc.
letí. Prvn
1. Příjmení vznikala od čtrnáctého do osmnáctého století. První si je dávala šlechta, až potom měšťané a sedláci. Příjmení lidé získávali i podle společenského postavení. Člověk, který byl u dvora, se jmenoval
Dvořák.
2. Křestních jmen na jediné vesnici nebylo moc, proto se lidé začali odlišovat domáckými jmény, což
jsou příjmení.
3. Příjmení vznikala z křestních jmen. Když se otec jmenoval Martin, příjmení dítěte bylo Martinův,
nebo Martinů.
4. Příjmení vznikala podle názvu usedlostí, kde rodina žila. Například Martin pod Horou.
5. Lidé si říkali i podle své práce. Když někdo pracoval s keramikou, dostal příjmení Hrnčíř.
6. Příjmení se dávala i podle povahy. Člověk s věčně dobrou náladou byl Veselý. Smutný člověk dostal
příjmení Smutný.
7. Na vývoji příjmení se podepisoval i vzhled. Krásný člověk někomu připomínal růži a dostal příjmení
Růžička. Když se člověk jmenoval Jedlička, znamenalo to, že je vysoký.
