Pětadvacetiletá cizinka se na Chomutovsku provdala za Čecha. Vloni v březnu odcestovala do Nigérie. Do Čech se vrátila koncem července. Sedmý den dostala teploty, měla bolesti hlavy, zimnici, třesavku.
„Na infekčním oddělení ji vyšetřili a zjistili, že má malárii. Musela do nemocnice,“ vzpomíná chomutovská hygienička Zdeňka Trmalová. Léčba ženě pomohla, po týdnu ji propustili do domácí péče.
Dovezené případy malárie zaznamenali v minulých letech hygienici i jinde v Ústeckém kraji. „Vždycky šlo o lidi, kteří riziko podcenili. Nepoužívali v exotických zemích kvalitní repelenty, neměli vhodné oblečení a antimalarika,“ říká krajský hygienik Josef Trmal.
Mezi vzácnějšími tropickými nákazami se vyskytlo také onemocnění kožní formou leishmaniózy, projevující se kožními vředy v místě vpichu infikovaným komárem. Léčení takové choroby je dlouhodobé.
„Shodou okolností tohle onemocnění postihlo jednoho z kolegů, který se pohyboval s přírodovědeckou výpravou v pralesích Střední Ameriky,“ dodává Trmal.
Nejčastěji si Češi přivážejí průjmy, jak salmonelózy, tak kampylobakteriózy, které se vyskytují i běžně u nás. Vzácněji i břišní tyfus či paratyfus. „Nejzrádnější je, když se na dovolené není kde napít. Z toho plyne závěr nepít vodu z neznámých zdrojů. Je lepší kupovat ji balenou,“ doporučuje.
Žloutenka typu A je častá především u lidí vracejících se z Egypta a hysentérie neboli úplavice ze zemí, kde jsou špatné hygienické podmínky.
Člověk, který přijede z ciziny a má příznaky nějaké choroby, by nejdříve měl navštívit svého praktického lékaře. Může mít horečky, bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, křeče v břiše. Nemoc se může projevit třeba až čtrnáct dní po návratu.
„Pokud vše svědčí o tom, že se jedná o dovezenou nákazu, měl by člověk jít za svým lékařem a upozornit ho, že jeho potíže můžou mít souvislost s nedávnou cestou,“ připomíná epidemioložka Alena Dvořáková.
Většinou pak lékař nemocného pošle za dalším vyšetřením na infekční oddělení nemocnice, kde odborníci pacienta podrobně vyšetří a často začnou i s jeho léčbou.
Domácí samoléčbu při potížích po návratu ze zahraničí odborníci rozhodně nedoporučují. „Jestliže se vyskytují horečky, bolesti kloubů, průjmy, křeče, může jít i o různá parazitární onemocnění, nelze je podceňovat,“ upozorňuje Dvořáková.
Poznat dovezenou nákazu není jednoduché. „Zvláštní varovné příznaky často nejsou.Důležité je právě to, že se člověk vrátil ze zahraničí. Pokud přizná, že byl před týdnem v Indii a nakupoval tam jídla na ulici a neměl pitnou vodu, je dobré myslet i na to nejhorší, jako je třeba tyfus, paratyfus nebo parazitické onemocnění,“ varuje Dvořáková.
Například v roce 2009 lékaři zjistili u jedné ženy paratyfus. Pobývala jako turistka v Indii, kde jedla i v tamních zařízeních.
Zvláštními příznaky se exotické nemoci nemusejí projevovat. „U nás by příznaky mohly ukazovat třeba na salmonelu, ale pokud se cestovatel nakazil v Indii, může jít o tyfus,“ podotýká.
Z infekčních nemocí se nejčastěji objevují průjmy, velmi mnoho případů žloutenky typu A, pocházejících nejčastěji z Egypta, ale i respirační infekce, které si lidé přivážejí domů z pobytu v klimatizovaných prostorách. „To je také typická věc, související s cestováním,“ upřesňuje Dvořáková.
V destinacích jako Tunis nebo Egypt by rozhodně doporučila očkování proti virové žloutence A. Podobně tam hrozí i dysentérie čili úplavice.
„Problém je, že se často rodiče s malými, několikaměsíčními dětmi vydávají na dlouhé cesty třeba do amerických zemí nebo do jihovýchodní Asie. Tyto děti často ještě nemají ani základní očkování proti některým nemocem. Velkým rizikem jsou pak pro ně průjmová onemocnění, kdy těm nejmenším hrozí dehydratace,“ podotýká epidemioložka.
Nemoci z Balkánu
V roce 2008 onemocněl malárií a filariózou muž, který pobýval jako obchodník na Papui-Nové Guinei. Vážné onemocnění způsobuje hmyz, který saje krev. Nejčastějšími příznaky jsou podkožní boule, horečky nebo zduření končetin.
Ve stejném roce po návratu z Chorvatska, kam opakovaně jezdila na Korčulu, onemocněla žena horečkou papatači. Ta se projevuje zánětem mozkových blan, vysokými teplotami, celkovou únavou a vyrážkami. „Nemoc si vyžádala dlouhou rekonvalescenci. Z toho je vidět, že i z blízkých částí Balkánu si lze přivézt nebezpečné nemoci,“ tvrdí Dvořáková.
Horečku papatači přenášejí stejnojmenné dvoukřídlé bodavé mušky, které žijí v subtropických a tropických oblastech Afriky a Asie. Papatači se projevuje někdy jako chřipka, ale může mít i velmi těžký průběh.
„Vyskytuje se v suchých oblastech Středomoří, tedy i v Chorvatsku. Podobným případem je západonilská horečka, která se vyskytuje v zemích, do nichž se často jezdí, jako je právě Chorvatsko, Řecko nebo Kypr,“ říká Alena Dvořáková.
Lidé, kteří se chystají na zahraniční cestu, získají potřebné informace v očkovacích centrech. Třeba v Ústí na poliklinice nebo v Chomutově ve Zdravotním ústavu v Kochově ulici.
