Nahlédnout v noci do domovů zvířecího osazenstva liberecké zoologické zahrady smělo před pár dny šestnáct dětí. Vypravily se na noční dobrodružnou výpravu, kterou letos zoo pořádá dvakrát za prázdniny.
„Dostala jsem noční dobrodružství jako dárek od maminky mé kamarádky. Dozvěděla jsem se to teprve před dvěma dny,“ řekla třináctiletá Bára Švarcová z Jablonce nad Nisou.
Děti měly přichystaný nabitý program už od úplného začátku. Největším zážitkem pro mnohé bylo, že se mohly rozeběhnout po zahradě, pozorovat zvířata a navíc se i něco naučit. Na cestu dostaly několik otázek, na které musely odpovědět.
„Je rychlejší zebra nebo tygr,“ ptal se test dětí. „Z jaké země pochází takin,“ zněla jiná otázka. Dětem tak nezbylo než se rozprchnout, jednotlivá zvířata najít a informace zjistit. Na cesty dostaly mapky zoo, zápisníky a tužky.
K plaměňákům tiše
„Musíme se držet mapy, abychom nezabloudily,“ velela Katka Bobková z Českého Dubu, když vyrážela na cestu. Kolem takina čínského se malý dobrodruzi jen prohnali. „Je přece jasné, že je z Číny, vždyť to má v názvu,“ ťukala si na hlavu dvanáctiletá Nelly Fiedlerová.
U žiraf se ale zastavila, protože dlouhokrká zvířata zvědavě otáčela hlavy za dětmi, které pobíhaly kolem ohrady. Zblízka se přišly podívat zebry a překvapeně se na noční návštěvníky tvářili velbloudi a lamy. Dětský křik vyvolal rozruch v ohradách s kozami a u dravých ptáků, jejichž skřeky proťaly ticho celé zahrady. „Pro zvířata není večerní návštěva nijak zvlášť stresující. Jsou zvyklá na lidi z večerních prohlídek a vlastně kvůli hluku z okolních ulic není v zahradě nikdy úplné ticho,“ vysvětlil mluvčí zahrady Ivan Langr.
Například kolem plameňáků ale musely děti našlapovat potichu. Ptáci seděli na vejcích. „Máme plameňáky růžové a plameňáky kubánské. U těch kubánských bychom rádi konečně měli mládě, ještě se to nikdy nepovedlo,“ vysvětloval dětem Langr a ukazoval velké ptáky, kteří bez hnutí seděli na hnízdech u rybníčku.
Páva sežral tygr
Pořádně se pobavily děti ale třeba u paviánů. „Jé hele, ten má velkej zadek,“ smála se desetiletá Adéla Muchová z Havířova, když spatřila samce Valdu, vůdce místní tlupy. „Přece nebude nosit spoďáry,“ oponovala jí Bára Švarcová. Jejich kamarádka Nelly by naopak s opicemi nejraději trávila většinu času v ZOO. „Zůstala bych v pavilonu opic a houpala se s nima na provazech,“ představovala si Nelly. Její přání zůstalo nesplněné, protože pavilony zůstaly zamčené, stejně jako každou noc.
Děti ale nemusely být zklamané, protože přes léto většina šelem, které právě pavilony obývají, pobývá venku. Téměř jako modelka pózoval nosál červený. „Toho má doma můj strejda, koupil si ho asi za dvanáct tisíc,“ prozradila Bára. Tato malá šelma je mezi domácími chovateli v oblibě. „Zvlášť nosálové jsou teď hodně na výsluní a lidi si je skutečně pořizují domů. Já bych ho ale doma nechtěl,“ podotkl Langr. Zvláštním zvykem nosála je totiž chodit na záchod na střechu domečku, což bylo patrné na první pohled.
Bez odezvy byla návštěva dětí u tygrů a lvů. Nenechali se vyrušit ani plácáním dětských dlaní o sklo u výběhů. „Jé, otevřel oči, pojďte se podívat,“ svolávala spolunávštěvníky desetiletá Adéla. To byl jediný pohyb, kterého se děti dočkaly. „Stalo se nám ale, že nedávno tygr sežral páva. Páv vyskočil na zídku u výběhu, tygr jenom máchl tlapou a bylo po pávovi,“ popsal Langr.
Když se zahrada ponořila do úplné tmy, děti do ní s průvodci vyšly ještě jednou, s dalekohledem na noční vidění. „Nejlepší bylo, že jsem v zoo večer a bez lidí,“ zhodnotila výpravu Bára.
