Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Alespoň v malých pivovarech to stále platí. A pivaři si je pochvalují. Zlatavý mok pijí kvůli chuti i kvůli tomu, že je to móda poslední doby. Navíc spousta pivařů se snaží najít to nejlepší, co jim mohou hostinští nabídnout. Malé pivovary zažívají renesanci. Zatímco krátce po sametové revoluci měly tyto podniky docela problém přežít, dnes jsou vyhledávaným cílem pivních turistů.
Pivo na mytí tramvaje
Blíží se rok 1962 a sládek Josef Plevka se chystá uvařit poslední várku zlatavého moku. Takový byl osud piva v Železné Rudě. Pamětníci litují a mladší pivaři si jen mohou domyslet, jak železnorudské pivo chutnalo. Až v roce 2007 se František Strnad, hoteliér z Belvederu a Grádlu, rozhodl výrobu obnovit. Tenkrát ještě ale netušil, že dnes bude vařit sedm druhů.
„Nejslabší je devítka, které jsme dali jméno Kojenec. Je to takové lehké pivo na popíjení v letních vedrech. Naopak nejsilnější šestnáctistupňové pivo nese příznačný název Kat,“ říká František Strnad. Za tři roky posbíral železnorudský pivovar řadu cen na nejrůznějších soutěžích a na to, jak se v pohraničí vaří pivo, se jezdí dívat i spousta turistů. Jim nabízí František Strnad i prohlídku pivovarského muzea. Jeho syna, také Františka, zastihl redaktor právě ve chvíli, kdy v železnorudském hotelu Grádl vznikala další várka tekutého chleba.
„Základem je slad, voda a chmel. Celá procedura, od začátku až po konzumaci trvá zhruba měsíc. Je to tedy na první pohled zdlouhavý proces, ale kvůli výsledné chuti se určitě vyplatí,“ říká František Strnad mladší, kterého u dvojice varen sledovalo i několik hostů. Podobnou recesi zažil před čtyřmi roky také pivovar v Koutě na Šumavě. Tamní Sládek Bohuslav Hlavsa dbá přísně na celou výrobní proceduru. Ovšem jak sám říká, pivo ochutná tak jednou za týden.
„Je to spíš o měrkách a zkumavkách, ale i degustace je důležitá,“ směje se sládek. I v Koutě na Šumavě produkují několik druhů, od klasické desítky až po tmavou osmnáctku. Stejně jako v Železné Rudě i tady dělají pivo z kvalitních surovin. „Uvařit špatné pivo není nijak složité. Stačí použít náhražky sladu, dochucovadla, pivo uměle dosytit a máte zalatavý mok, který je dobrý akorát na mytí tramvají,“ říká koutecký sládek.
„Spousta velkých pivovarů dnes dělá pivo, se kterým by mě od zkoušek vyhodili,“ dodává. Ani některá nová piva v Německu si lásku českých sládků nezískala. Především jde o dochucovaná piva, která tamní pivovary dělají hlavně kvůli ženám. „Borůvkové pivo, nebo s příchutí různého ovoce už není pivo. U nás se přece říká pivo jako křen. A ne třeba pivo jako hruška,“ smějí se. Jediné pivo, kterému se malé pivovary brání, je to nealkoholické.
„V poslední době je to docela hit, hlavně pro řidiče, kteří si k obědu chtějí dát pivo. Jenže nealkoholické pivo by se nám nevyplatilo. Je to celkově spíš doplňkový sortiment, který necháme velkým pivovarům,“ vysvětluje Strnad.
Každému podle chuti
A jak pivo z malých rodinných pivovarů hodnotí sami štamgasti? „Měl jsem ze začátku problém si na něj zvyknout, ale tyhle piva z malých podniků mi chutnají víc, než ty z velkých pivovarů,“ tvrdí Karel Vostárek. Naopak Jindřich Dejmek má raději klasické plzeňské. „Dvanáctička – to je ono. Ne, že by mi ty piva z malých pivovarů nechutnala, ale je docela složité se k některým dostat. Zvlášť na vesnici,“ říká.
To částečně potvrzují i sami pivovarníci. „Velké pivovary udělají hostinským takovou nabídku, které my nemůžeme konkurovat. A na to spousta výčepních slyší,“ shodují se. Kvůli tomu berou velké podniky jako nezdravou konkurenci. Naopak, zástupci velkých pivovarů tvrdí, že tyto malé produkce jsou oživením trhu a vůbec je neberou jako hrozbu, která by je do budoucna měla převálcovat.
Přesto se najdou hospodští, kteří sázejí v první řadě na chuť z malých pivovarů. V Klatovech už takhle několik let funguje pivní studio Modrý Abbé. A štamgasti si tuto netradiční hospodu pochvalují. „Dělají tam i degustace. Podle mě je to hospoda, jak má být,“ pochvaluje si Martin Janoušek.
