Malí hlodavci čekají na novou mámu

Příběh jako z červené knihovny se v těchto dnech odehrává ve zlínské zoologické zahradě. Je v něm zrození, smrt, láska i naděje, tedy všechno, co má tento literární žánr obsahovat. Jen není smyšlený. Hlavní roli v něm hrají několik dnů stará mláďata největšího hlodavce na světě - kapybary. V jihoamerické expozici zoo Lešná nedávno přišla na svět dvě mláďata kapybary. Na tom by nebylo nic divného, kdyby samice, která je přivedla na svět, neodchoval člověk. „Pochází z loňských mláďat, kterým zemřela matka. Z osmi mláďat zůstaly tři samičky, které jsme vypiplali uměle,“ vysvětluje Romana Bujáčková ze zlínské zoo. Stal se malý zázrak. Zvířata nepřilnula k člověku a zachovala si přirozené reflexy. Když samice dospěly, nechali zoologové přivézt samce z pražské zoo. S ním pak kapybary zabřezly. „První samice porodila dvě mláďata. Vypadalo to, že všechno bude v pohodě, ale matka uhynula na poporodní komplikace,“ líčí příběh kapybar zoolog Pavel Shromáždil. A tak stejně jako před rokem vzaly do svých rukou péči o mláďata ošetřovatelky. Existuje však naděje, že by brzy mohly přenechat svou práci opět přírodě. „Březí jsou i další dvě samice. Čekáme každým dnem, že také vrhnou mladé. Existuje šance, že by pak některá z nich přijala sirotky za vlastní a starala se o ně,“ říká Shromáždil. Naději vzbuzuje v zoo chování jedné ze samic. Mláďata k sobě bez problémů připouští. „Je to vlastně jejich teta. Neodhání je. Dokonce je nechá, aby ji cucali, i když ještě nemá mléko,“ popisuje chování zvířat ošetřovatelka Marie Kovalčíková, která kvůli mláďatům chodí dříve do práce. Den náhradní mámy Obvykle začíná směnu po sedmé hodině, nyní je v zaměstnání už o hodinu dřív. „Uvařím černý čaj a smíchám ho se zahuštěným mlékem Tatra. Čaj se přidává proti průjmu. Krmím je z flašky s dudlíkem jako mimina. Mláďata po narození sála ještě tři dny mléko od matky, takže mají sací reflex a správné návyky,“ říká ošetřovatelka. Zatím nikdo neví, zda jde o samičky, nebo samce, proto ani nemají jména. „Půjde to poznat až za několik měsíců. Samice z loňska si proto ošetřovatelky pojmenovaly Předek, Bok a Zadek podle toho, kde měly na těle barevnou skvrnu. Jakmile zjistíme, jaké je jejich pohlaví, možná uděláme soutěž pro návštěvníky, aby je pojmenovali,“ uzavírá Bujáčková.