Litvínov / Na rozdíl od minulé sezony, kdy skalní příznivci vytahovali papírová překvapení při každém utkání, se letos ostatní návštěvníci zimního stadionu i hráči dočkají chorea jen při něčím výjimečných zápasech. Jedním z nich bylo i střetnutí Litvínova se Spartou.
O sobotním dopoledni parta „ultrasáků“ napochodovala do vestibulu Zimního stadionu Ivana Hlinky, kde se podporující materiál vyráběl. Povolení vyrábět transparenty v litvínovském hokejovém svatostánku udělilo nejvěrnějším fanouškům vedení klubu, s nímž mají dobré vztahy.
Kreslení podpory
Malovat se tentokrát bude speciální choreo pro podporu hráčů. „Nic proti Spartě, jen podpora pro kluky. Ti ji potřebují. Uprostřed bude mapa České republiky a v ní logo HC Benzina Litvínov. Nad to nakreslíme dres Ivana Hlinky a znak extraligy. Pod mapu umístíme nápis Never Walk Alone, nikdy nebudete sami,“ upřesňuje členka Ultras Litvínov Jířa a ukazuje vytištěnou předlohu.
Tři další „malíři“ se nad ní sklánějí a pokyvují na znamení dobré volby obrázku. Většinou nebývá tvůrců transparentů tak málo, ale dnešek je významným dnem. „Adélka, dcera našeho vedoucího, slaví rok. Sešlo se tam hodně lidí,“ vysvětluje Jířa. Postupem času si přece jenom najde cestu na stadion pár dalších a jejich počet se během dne mění.
„Musíme natáhnout ty srolované papíry. Bude potřeba sundat boty,“ nařizuje Jířa a rázem se stává vedoucím výtvarné skupiny. Při narovnávání zvláštního druhu papíru se rozběhne diskuse na téma rezignujícího trenéra. Všichni se shodnou na tom, že Jaroslav Hübl starší udělal pro klub maximum.
Je narovnáno. Následuje slepení jednotlivých dílů a obrácení na druhou, „kreslicí“ stranu. „Teď je potřeba udělat po celém plátně mřížku padesát na padesát,“ říká postup Jířa a kráčí zpátky do blízké restaurace pro zapomenutý metr.
Dlouhán, další člen Ultras, se k malování pomocné mřížky nehrne a raději rozmíchává barvu.
Do dveří vchází Ptakulin, jeden z vedoucích fanouškovského uskupení. Hned začne dělat dres Ivana Hlinky a mapu republiky. Co chvíli kontroluje předlohu, zda ji dodržuje. Práce mu jde od ruky. Po předkreslení obyčejnou tužkou už berou ostatní barvy a obkreslují povedené Ptakulinovo dílo. „Práce se nebojím, klidně si k ní i lehnu,“ vyvolává na celé kolo Dlouhán a pořádně rozesměje vedle stojícího fandu Kozla.
Logo nejtěžší
Dílo pomalu dostává tvář. Hodiny ubíhají jako zběsilé. „Že to bude při zápase vidět jen několik vteřin? To nevadí. Nás to baví,“ usmívá se Jířa. „Není to jen pro hokejisty, ale i pro zbylé fanoušky. Rádi se podívají,“ dodává. Ostatní svorně přikyvují a přidávají informace o kamarádech, kteří už se prý ptají po zápasových překvapeních. Jako největší oříšek se ukazuje logo, tedy to, co je nejdůležitější. „Pokaždé je tím nejtěžším něco jiného,“ sděluje Kozel.
Uběhlo pět hodin. Bez jediné hádky a rozčílení. Sedm metrů dlouhé a pět metrů široké plátno už má definitivní podobu. Za několik dní ho čeká slavnostní představení při jedné z komerčních přestávek zápasu s odvěkým rivalem v podobě pražské Sparty. Vše se povedlo podle plánu. Choreo se při rozkládání nad hlavami z jižní tribuny neroztrhlo. Naopak, pyšně se nadnášelo, dostalo se mu velkého potlesku od zbytku stadionu a vzkázalo hráčům Litvínova: Never Walk Alone, nikdy nebudete sami.
