Pochází z Podmoklů. Do Kladna se přišel učit. „Měl jsem dvě nabídky. Do dolů jsem nechtěl. Tam je tma. Ale o hutích jsem toho taky moc nevěděl,“ říká vyučený valcíř Zdeněk Šindler, který o slavných hráčích mluví jako o bohémech, i když to přirovnání myslí trochu jinak, než je pravý význam tohoto slova. „Já takhle prostě říkám všem výjimečným hokejistům,“ podotýká.
Proslavil jste se především jako trenér mládeže, kdo z kladenských slavných hokejistů prošel vašima rukama?
To mám jmenovat všechny kluky? Mám ten výčet doma na papíře.
Určitě bychom neměli zapomenout na Jaromíra Jágra…
Dělal jsem s Františkem Šebkem mladší hokejový dorost a na zimní stadion za mnou přišel nějaký vysoký pán a říkal: Vezměte mi do mladšího dorostu kluka. On vyniká v mladších žácích.
Takže ten vysoký pán byl táta Jaromíra.
To já ale tehdy vůbec nevěděl. Jenom jsem mu řekl: Tak ho přiveďte! Na prvním tréninku jsme trénovali individuální dovednosti, kombinaci a Jaromír všechno zvládal stejně jako o čtyři roky starší kluci. Když jsme se na to s Frantou Šebkem dívali, tak jsme se začali smát. No to jsem teda zvědavej, co z toho kluka jednou bude, povídal Franta. Na závěr tréninku jsme pak nechali kluky jezdit kolečka na kondici. A malý Jaromír je všechny v bruslení porazil.
Tak ten žáček začal nastupovat mezi velkými kluky?
Nebylo to tak snadné. Tehdy jsem dělal v trenérsko-metodické komisi hokejového svazu, kde byl v registrační komisi nějaký Mysliveček. Výborně jsem se s ním znal a on říkal: Zdeňku, ty ses snad zbláznil, toho kluka nikdo o čtyři roky nepostarší. Povídám mu: Jsou pro oba trenéři, rodiče, doktoři i ředitelka školy. Tak to zvaž. Mysliveček ze šuplíku vytáhl razítko, prsknul to tam a nečitelně se podepsal. Z Jaromíra Jágra mladšího žáka se stal mladší dorostenec.
Jak se cítil mezi staršími?
Byl to ukázněný, perfektní kluk, hned zapadl do party a hrál za nás přáteláky. Starší kluci neměli šanci si z něj dělat srandu. Usmíval se, nikomu neodporoval. Kluci ho měli rádi jako vrstevníka.
Dalším slavným jménem z vaší líhně je elegantní centr Michal Pivoňka.
Měl jsem ho od přípravky. Dlouho se rozmýšlel mezi hokejem a atletikou, protože v jeho věku byl v Československu jasně nejlepším oštěpařem. Michal byl výjimečně kondičně připravený a v juniorských reprezentacích, které jsem vedl, mi dělal kapitána.
Jaké jsou absolutní herní přednosti Jágra a Pivoňky?
Jágr je po Gretzkém největší hvězda ledního hokeje. Má tah na bránu, obrovskou stabilitu. Skočí na něj dva hráči a nehnou s ním. Pivoňka byl zase vypracovaný z atletiky, měl smysl pro kombinaci, techniku hole.
A jak na tom byl Jaromír lidsky?
Uměl bavit mančaft. Jak se začala kabina hádat, tak tam vletěl, řekl dva fóry a kluci šli za ním.
Měl někdo, koho jste vedl, větší talent než Jágr?
Řeknu vám jedno jméno. Ivo Kyndl, to byl obrovský talent. Bohužel brzo skončil.
A co Vladimír Kameš?
Pohybově byl horší, ale co měl v hlavě a v rukou, to jsem v mládeži nepoznal. Vladimír Růžička byl vynikající, ale kam se hrabal na Kameše. Za sezonu mi dal v dorostu 116 gólů! Pro mě to byl bohém, ale takový problematičtější.
Proč?
Nenahrával. Byl to hračička. Jednou se mi proto pohádala celá lajna Tvrdý-Kameš-Smrček. Tak jsem ho vyhodil. Orodoval za něj bek Zvolenský. Budeš nahrávat? ptám se Kameše. Sklopil oči. Jo trenére, byl jsem blbej. Vyhráli jsme 15:1, Kameš dal 13 gólů a na dva nahrál…
Co teď děláte?
Mám dvě zahrádky. Jednu u baráku v Kladně, druhou ve Smečně. Pořád je co dělat, i když mě trápí páteř. Hodně chodím, cvičím. Když jsem kladenskému hokejovému lékaři Davidu Homérovi ty cviky ukázal, říkal, že by je neudělal. Třeba si sednu a zvednu kolena až k ramenům.
To umí každý.
Tak to ukažte!
(Dopadl jsem neslavně jako zmíněný lékař – pozn. autora)
