„Mám rád přírodu. Chci ji zachytit“ | E15.cz

„Mám rád přírodu. Chci ji zachytit“

Tomáš Pohanka

Malíře Davida Rambouska, další osobnost se seriálu Generace 77, ovlivňuje rodný kraj. Rád by zkusil i grafiku.

Je jen málo míst, která se zapsala do dějin českého malířství jako Vysočina. Jedním z pokračovatelů této tradice je malíř David Rambousek, další z řady úspěšných žďárských třiatřicátníků. „Moje tvorba vychází z toho, že mám přírodu rád. Vyvolává ve mně spoustu podnětů, které chci zachytit,“ popisuje svůj vztah k malování Rambousek.

S malováním začínal asi jako každý. V dětském věku, s pastelkou či voskovkou. Kreslení ho bavilo už na základní škole, ale jak sám přiznává, vůbec nepřemýšlel nad tím, že by se mu mohl věnovat. „To začalo až tak v patnácti letech, kdy mě to opravdu chytlo,“ říká.

Kdo by však čekal romantické krajinky, většinou by se hodně spletl. Rambousek maluje obrazy spíše abstraktní, snaží se zachytit svoji náladu a pocity, které v něm různá zákoutí Vysočiny vyvolávají. „Realistická malba mě příliš neláká, i když ji občas taky zkusím. Spíš se snažím přenést na plátno myšlenku, která mě napadne na konkrétním místě,“ říká.

Cena podle pocitu Umění je hodně specifickým oborem. Vytvořit kvalitní dílo může být otázka hodin, ale také týdnů či měsíců. „V tomto směru je práce malíře podobná práci spisovatele. Občas se mi stane, že obraz nedodělám a vrátím se k němu třeba za půl roku. Ale to, kdy jsem ho maloval a proč jsem ho nedokončil, si pamatuju,“ vysvětluje Rambousek.

Dalším oříškem je stanovení ceny obrazu. Ta se odvíjí od velikosti obrazu, ale částečně také od pocitu malíře. „Přiznám se, že jsem rád, když vím, kdo si můj obraz koupil,“ říká Rambousek.

Na svých výstavách si proto rád popovídá s návštěvníky. Občas ho některé jejich podněty přimějí k malbě konkrétního obrazu. „Určitě to nejsou klasické obrazy na zakázku, spíše pracuji s pocitem a myšlenkou jiných lidí,“ usmívá se.

Tak jako v každé lidské činnosti, i v malířství se tvůrce vyvíjí. Rambousek sebekriticky přiznává, že to, co tvořil před deseti lety, by dnes určitě vypadalo jinak, ale se svojí tvorbou je spokojen. Vysočina mu neustále přináší zdroj inspirace.

„Je to hodně rozmanitý kraj, asi proto zde spousta malířů různých žánrů našla a nachází to svoje. Ačkoliv vývoj se dnes ubírá trochu jiným směrem, pro mě má Vysočina stále své kouzlo a mám z čeho čerpat,“ pochvaluje si Rambousek.

Žďár? Nic moc zajímavého

Jak jej v tvorbě ovlivňuje rodné město? „Žďár mám rád, celý život tady žiju a líbí se mi tu. Ale z architektonického hlediska, když pominu Zelenou Horu či zámek, tu není nic zajímavého. Nebýt odtud, asi by mě příliš nezaujal,“ říká upřímně.

Ve svých třiatřiceti už David Rambousek dokázal dost. Přesto si před sebe staví nové cíle. Kromě malby se začal věnovat také grafice. „Na malbě mě hrozně baví práce s barvami. Grafika je jiná. Je také barevná, ale mě naopak zaujala černobílá. Je v ní spousta techniky, složitosti a to je to, co mě na ní láká,“ dodává Rambousek.

Dlouhodobé plány však nemá. Chce na sobě dále pracovat a dostat se v oboru o další kroky dopředu. „Po zkušenostech si moc dopředu neplánuji. Život a příroda jsou krásné ve své rozmanitosti a já je chci zachycovat v mých obrazech,“ uzavírá žďárský malíř David Rambousek.

Autor: Tomáš Pohanka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!