Barboře Kollerové nikdy nechyběla vnitřní síla, ovšem dlouho jí scházelo sebevědomí. Dnes pracuje tato drobná brunetka jako business development manažerka celosvětového výrobce razítek Colop. Cesta na zajímavou manažerskou pozici ale vůbec nebyla jednoduchá.
Začínala v Českých Budějovicích, kde se budoucí manažerka narodila do skromných poměrů. Chtěla jít na konzervatoř, ale to jí rodiče zatrhli, prý je to nepraktické. Po česko-anglickém gymnáziu tak zamířila na pedagogickou fakultu.
Chtěla se ale zároveň už osamostatnit, a nakonec školy nechala. Po vyzkoušení několika různých pracovních pozic zamířila za prací do Rakouska. Tam fungovala jako uklízečka a její sebevědomí tehdy spadlo na samé dno. Prošla si stavem vyhoření, nemohla spát. Zachránilo ji, že přešla na lepší práci v pekárně. Tam si našla rakouského přítele a přestěhovala se k němu na statek.
„Na statku to pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Krávy nemají pracovní dobu, člověk se musí naučit neustále přepínat mezi pracovním a osobním životem. Dodnes si kvůli tomu nepotrpím na pravidelnou pracovní dobu od-do,“ popisuje. Také se tam naučila výborně německy. Ale rakouská statkářská idyla neměla dlouhého trvání.
„Narodila se nám dcera, ale pak jsme si přestali rozumět a já se vrátila zpátky do Česka,“ říká. Jako samoživitelka se musela začít velmi rychle otáčet, aby dceru uživila. A tak nastoupila jako asistentka obchodního ředitele do Colopu.
„Od začátku jsem tam měla štěstí na skvělé lidi. Hlavně dva kolegové, obchodní a marketingový ředitel, mě hodně inspirovali a posouvali dál,“ říká. I sebevědomí pocuchané rakouskou zkušeností začínalo Barboře Kollerové alespoň trochu růst. Ujímala se úkolů sahajících více a více nad rámec asistentské práce. Až to skončilo nabídkou na současnou manažerskou pozici.
„Dostala jsem na starosti kreativní razítka Colopu. Já i moje dcera jsme zároveň jejich nadšenými uživatelkami, takže práci mám opravdu jako koníček,“ popisuje. Ráda má například ruční tiskárnu pro kreativní duše e-mark create, se kterou doma vyrábějí třeba různá pohádková trička.
Nejvíc si ale vyhrají s razítky LaDot, která slouží jako dočasné tetování a promění kůži na dočasné malířské plátno. Barbora věří, že tato razítka budou na českém trhu velice úspěšná.
„Pro neustálé podepisování věcí ve školce mi moc pomáhá razítko Mine. A moje dcera má ze všech razítek nejradši asi Little Nio s jeho deseti motivy, které si tiskne na stuhy nebo k sobě do diářku,“ popisuje zapojení razítek do každodenního života své rodiny.
Rakouské krávy tak už zůstávají opravdu jenom vzpomínkou. „Práce kolem nich měla něco do sebe, ale s razítky si přece jen člověk vyhraje víc,“ uzavírá Barbora Kollerová.
