Manžel je první čtenář Simony Monyové
Manžel brněnské spisovatelky Simony Monyové mluví o své ženě jen v superlativech. Ano jí pětačtyřicetiletý Boris Ingr řekl v lednu 2003 a od té doby spolu zažívají časy dobré i zlé. Navíc je Ingr vydavatelem knih své ženy, která je co do prodeje titulů druhá za nejčtenějším českým autorem Michalem Vieweghem. A rovněž první osobností v novém seriálu Druhá polovička, která čtenáře seznámí s partnery významných osobností Brna.
Románek ze života
Příběh, který skončil šťastným manželstvím, začal nadvakrát. Zhruba jako v knize. Prolog se odehrál na jednom brněnském kluzišti, kde vůbec poprvé spatřil Ingr svou současnou manželku. Bylo mu patnáct a na ledové ploše uviděl čtrnáctiletou dívku. „Měla krásné dlouhé tmavé vlasy. Tím mě zaujala,“ vzpomíná Ingr na vůbec první setkání, které jako většina podobných neskončila ani první pusou a vyvinula se do ztracena.
Osud však dal Ingrovi i Monyové druhou šanci, i když uplynula řada let a mezitím se Monyová stihla vdát a porodit dva syny. „Je to víc než jedenáct let. Pracoval jsem v regionální brněnské televizi a musel jsem zaskočit za kolegyni. Ta měla domluvený rozhovor právě se Simčou. Znal jsem ji jen od podívání a už tehdy jsem si říkal, že je to pěkná holka. Pětiminutový pořad se jmenoval Tvář, a jakmile jsme si podívali do očí, okamžitě přeskočila jiskra,“ říká Ingr.
U pomyslné jiskry nezůstalo. Televizní redaktor si půjčil od spisovatelky ještě pár materiálů, které zhodnotil při stříhání magazínu. „Pak jsem se s ní domluvil, že jí je vrátím. Šli jsme do restaurace, odkud jsem ji doprovázel ve čtyři ráno domů. A tak jsme se začali scházet,“ popisuje Ingr počátek vyvíjejícího se vztahu, z něhož se po třech letech stalo manželství.
Jako manželku si Monyovou nemůže Ingr vynachválit. „Je neuvěřitelně pracovitá. Zatímco mnohé ženy nedokážou zastávat při velkém pracovním vytížení rodinné funkce, Simona je zvládá na sto dvacet procent. Zastává totiž tradiční rodinné hodnoty a rozdělení mužských a ženských rolí,“ tvrdí Ingr. I on se však do chodu domácnosti zapojuje. Umí například vařit. „Prát ale neumím. Možná bych to zvládnul s návodem na obsluhu pračky. S tím bych se i tak trápil dlouho a nakonec bych pomíchal bílé prádlo s barevným a ještě by se to srazilo,“ říká s nadsázkou.
Kontrola a výkazy
Kromě svazku manželského spojuje Ingra s Monyovou i vztah pracovně-právní. Tak nějak by se dala s nadsázkou pojmenovat situace, kdy muž vydává knihy své ženě.
„Má mě rád pod kontrolou, a tak mu musím na konci týdne posílat e-mailem týdenní výkaz,“ tvrdí Monyová. Výkaz nemá podobu tabulky, ale je výsledkem týdenního psaní. „Jsem první čtenář a vždy se na konec týdne těším. Píše velice dobře, i když v textu zřídka najdu chybu. Tu by ale našel i korektor. Připomínky mám jen tehdy, když třeba něco přečtu třikrát a pořád to nepochopím,“ připouští Ingr.
Výsledkem společných debat jsou přes dvě desítky vydaných titulů. O každý byl mezi čtenářskou obcí zájem. Průměrný prodej se pohyboval od třiceti do čtyřiceti tisíc výtisků. „Dvorní“ nakladatel si ale Monyové váží i z jiného důvodu. „Pomohla mi v rozhodnutí, abych se osamostatnil. Bez ní bych to nezvládl. Stojí za mnou a dodává mi sebevědomí a podporuje mě,“ pěje Ingr chválu na svou manželku, s níž denně píší společné kapitoly života.
