Markéta Lazarová nedošla do cíle

První letošní premiéra Východočeského divadla je rozpačitá. Markéta Lazarová se zastavila v půli cesty.

Východočeské divadlo Pardubice má za sebou první letošní premiéru. Svoji jubilejní stou sezonu odstartovalo inscenací Markéta Lazarová. Tento titul mělo na repertoáru už před dvaceti lety. Tenkrát nastudování probíhalo v neklidných listopadových dnech sametové revoluce pod vedením režiséra Michaela Taranta. Ten si společně s řadou pamětníků nenechal minulou sobotu ujít nové zpracování svého kolegy Jiřího Seydlera.

Na velké emoce nedošlo

Jiří Seydler nesáhl ani po jedné existující dramatizaci. Rozhodl se, že dílo Vladislava Vančury změní v divadelní scénář sám. Příběh o dvou loupeživých rodech s rozdílnou životní filozofií ale stejným nepřítelem, nabízí hned několik témat. Ať už je to vztah Markéty s Mikolášem nebo Alexandry s Kristiánem, zásadovost a hrdost Kozlíka v kontrastu s přizpůsobivým Lazarem, případně úděl žen, které vychovávají děti mužů umírajících v boji. Režisér však naplno nevyužil ani jeden z nich.
Co však představení chybělo především byl temporytmus. Scéna střídala scénu se zbytečnými pauzami. Jednotlivé výstupy byly provázané spíš symbolicky. Na velké emoce, kterými se téma jen hemží, nedošlo. Hrdinové sem tam křičeli, ale spíš nahlas než se zaujetím pro příběh. Herci vůbec často působili, jakoby svým postavám nevěřili a nebyli si jistí, koho hrají.

Dětinská Markéta

Hlavní hrdinka Markéta v podání Petry Tenorové se mezi bitkami znepřátelených rodů neprosadila. O svém citu k Mikolášovi mluví spíš jako dítě než žena. Její vnitřní souboj mezi láskou k Bohu a ke svému milému vyznívá nevěrohodně. I Mikoláš Radka Žáka je chladný. Vášně víc cloumají s jeho horkokrevnými bratry, které hrají Martin Mejzlík a Ladislav Špiner. Stejně dobře si svoji postavu vypracovala Romana Chvalová – Kozlíkova žena. Dobrou hereckou oporou je pro nováčka Miloslava Tichého (Kristián) Kristina Jelínková coby Alexandra. Příběh brzdí časté výstupy Šaška – vypravěče příběhu, i když Václav Dušek dělá, co může. Inscenace zkrátka jen klouže po povrchu.

Vydařené jsou kostýmy Tomáše Kypty a scéna Dany Hávové. Zajímavá je práce s hudbou Jiřího Šlupky Svěráka. Tvůrci ji používají až filmovým způsobem. Je všudypřítomná, ale neruší, naopak vnáší do představení emoce. Markéta Lazarová Východočeského divadla má potenciál, který by bylo dobré dotáhnout do konce.

Markéta Lazarová - Východočeské divadlo Pardubice

Autor: Vladislav Vančura, dramatizace a režie: Jiří Seydler, hudba a texty písní: Jiří Šlupka Svěrák, kostýmy: Tomáš Kypta, šermy: Pavel Konvalina a Kamil Hozák, dramaturgie: Tomáš Syrovátka. Hrají: Petra Tenorová j. h., Václav Dušek, Josef Vrána, Romana Chvalová, a další.
Premiéry: 17. a 18. října 2009