Marlenka versus Mařenka. Spor o medové dorty řeší soudy

Marlenka, nebo Mařenka? Názvy jsou velmi podobné, navíc označují medové dorty. Jinak nemají mnoho společného a výrobce Marlenky tvrdí, že jde o nekalou konkurenci. Spor Marlenky s Mařenkou, která se už neprodává, stále řeší několik soudů – Okresní soud ve Frýdku-Místku, Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud v Brně. V polovině září seděli na lavici obžalovaných soudu ve Frýdku-Místku jednatelé havířovské pekárny Semag Libor Ondráček, Bedřich Citora a Evald Buchta. Jsou obžalovaní z porušování práv k ochranné známce.
„Na trhu je hodně druhů medovníků, nic proti tomu nemám. Havířovská pekárna Semag však začala před necelými pěti roky můj dort bezostyšně kopírovat,“ vypráví jednatel firmy Miko International Gevorg Avetisyan, jehož Marlenky se úspěšně prodávají v mnoha evropských zemích.
O dortu Mařenka se Avetisyan dozvěděl díky stížnostem na jeho zákusek. „Lidé mi začali volat a stěžovali si, že se náš dort zkazil. Vůbec jsem to nechápal. Děláme ho pořád stejně kvalitně. Nakonec jsem zjistil, že si pletou můj dort s tímto hnusným výrobkem, který nemá s Marlenkou nic společného,“ zlobil se Avetisyan.
To, že si zákazníci dorty mohli poplést, není překvapivé. Avetisyan prodej Mařenky prozkoumal. „Prodávali Mařenku na stejných místech, kde si lidé mohli koupit i Marlenku. Používali na balení svých dortů dokonce naše použité krabice. Asi je vytáhli někde z popelnice,“ říká. Tvrdí, že s firmou nebylo možné se domluvit. „I když jsem její zástupce upozornil, že nás poškozují, nic se nezměnilo,“ vypráví Armén, který ihned stáhl Marlenku z prodejen, kde se prodávala i Mařenka.
Markéta Dintrová z Bašky má medové dorty ráda a zkusila jich mnoho, také Mařenku. „Ta se opravdu nepovedla. Tváří se to jako medový dort, ale je to ubohé,“ řekla Dintrová.
Avetisyan podal trestní oznámení, obrátil se i na Úřad průmyslového vlastnictví a u Městského soudu v Praze podal na Semag občanskoprávní žalobu. Žádá mimo jiné několikamilionové odškodné za poškozování dobrého jména a finanční ztráty s tím spojené.

„Mařenka“ vinu odmítá

Šéfové pekárny Semag nepřipouštějí, že by se dopustili něčeho trestného. U soudu odmítli vypovídat. „Necítím se vinen,“ opakovali všichni.
Státní zástupce Antonín Horkl obžalované viní z toho, že používali název Mařenka i poté, co Úřad průmyslového vlastnictví odmítl zaregistrovat jejich značku, a to právě z toho důvodu, že je snadno zaměnitelná s Marlenkou. „Obžalovaní se hájí tím, že tuto informaci neměli,“ řekl státní zástupce Horkl. S tím také uspěli při prvním procesu u frýdeckého soudu. Soudce Ondřej Běčák je zprostil obžaloby. Žalobce se ale odvolal a nadřízený Krajský soud v Ostravě mu dal za pravdu.
„Krajský soud osvobozující rozsudek zrušil, nařídil případ znovu projednat a doplnit důkazy,“ konstatoval Běčák. Krajský soud, stejně tak žalobce, je přesvědčen, že minimálně jeden z jednatelů měl informace o tom, že název Mařenka firma nesmí používat. Přesto výrobek dál prodávala.
„Jsme přesvědčeni, že obžalovaní věděli o rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. Všechny tři na to upozornila mimo jiné patentová zástupkyně Gevorga Avetisyana,“ zdůraznil advokát Lumír Calábek, který zastupuje Miko Internatinoal.

Vedení pekárny Semag se proti rozhodnutí Úřadu průmyslového dědictví, které je pravomocné, brání. „Podali stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně,“ řekl právník Calábek.
O občanskoprávní žalobě a nároku na odškodné zatím soud v Praze nerozhodl. Také okresní soud jednání odročil. Soudce čeká na spis pražského soudu. Obžalovaní nebyli výřeční v soudní síni ani mimo ni. Bedřich Citora pouze uvedl, že zákusek Mařenka představoval minimum produkce pekárny Semag.
„Tato výroba byla skoro zanedbatelná. Zákusek se prodával jen v několika prodejnách,“ tvrdil u soudu. Ani v kuloáru soudu nebyli obžalovaní sdílnější. „Nebudeme se k tomu vyjadřovat,“ shodli se Citora s Buchtou. Avetisyan měl v minulosti výhrady také ke gruzínskému medovníku z Moravské pekárny. Obžalovaní výrobci Mařenky mohou čekat rozsudek frýdecko-místeckého soudu v listopadu.