Tak trochu netradiční sporty pro dívku uchvátily sedmnáctiletou Martinu Pokornou. Vybrala si vzpírání, které začala dělat před rokem v Baníku Havířov. V začátcích to měl být jen doplňující sport k hokeji, který hraje za polské Jastrzebie. Postupně si ale vzpírání natolik oblíbila, že bez něj nemůže být. Dokonce se probojovala i do juniorské reprezentace, kde sbírá i první úspěchy.
Jak jste se ke vzpírání dostala?
Byla to docela náhoda. Hraji ještě hokej a letní přípravu jsem se rozhodla zpestřit posilováním. Ze začátku jsem jen posilovala, ale pak mě zaujalo vzpírání a zašla jsem se zeptat za trenérem Pavlem Khekem, jestli bych to taky nemohla zkusit. Po prvním tréninku mi trenér řekl, ať chodím pravidelně.
Kolik jste zvedala v začátcích? Cvičila jsem jen s násadou, ale hlavně jsem pilovala techniku. Po třech měsících jsem zvedala padesát kilo.
Co říkali kamarádi na to, že jste si vybrala vzpírání?
Kamarády mám většinou ze sportovního prostředí, takže to vzali normálně. Nikdo se ničemu nedivil.
Máte po někom vzpěračské vlohy?
Vzpírání v naší rodině nikdo nedělal. Otec dělal akorát kulturistiku. Ale mám ještě dva mladší sourozence, a ty jsem vzpíráním nakazila. Dělají ho také v Havířově.
Vzpírání děláte teprve rok. Jaké máte úspěchy?
Letos v květnu jsem na mistrovství České republiky skončila v závodě do třiadvaceti let na druhém místě. A mezi ženami jsem celkově skončila čtvrtá. Hned po závodě jsem se dozvěděla, že jsem se nominovala do juniorské reprezentace. A že pojedu na turnaj olympijských nadějí do maďarské Tatabanye.
Jak jste dopadla?
Myslím, že jsem nezklamala. V družstvech jsme skončili třetí. V trhu jsem zvedla sedmačtyřicet kilo, i když jsem věděla, že mám na víc, a v nadhozu jsem zvládla sedmašedesát kilo. Pokoušela jsem se i o sedmdesát kilo, ale pokus mi nevyšel. Celkově mám z turnaje ale krásné pocity. V Maďarsku bylo všechno skvěle připravené. Všichni se o nás starali, měli jsme krásný hotel a navíc nám vyšly závody.
Jaký máte rekord?
Momentálně mám v trhu jednapadesát a v nadhozu sedmašedesát kilo.
Jak často trénujete?
Každý den. Teď přes prázdniny dokonce dvakrát denně.
To musíte být docela hodně unavená.
Dá se to zvládnout. Navíc mě vzpírání nesmírně pohltilo. Ale celkově bych bez sportu nevydržela.
A jak to vypadá s hokejem, který jste zmiňovala, že taky hrajete?
Od začátku srpna chodím na led v Orlové, kde se udržuji v kondici s klukama, kteří chodí do osmé třídy.
Proč zrovna v Orlové? Vždyť přímo v Karviné je ženský hokejový oddíl?
V Karviné jsem začínala, ale časem jsem cítila, že potřebuji změnu, tak jsem ještě hrávala v Opavě. No a teď už druhým rokem hraju v Polsku za Jastrzebie.
Takže do Polska jezdíte jen na zápasy?
Většinou ano. Trénuji v Orlové a jen občas, když mi trenér řekne, tak jedu do Polska. Ta cesta je ale v pohodě, není to žádná velká dálka.
Jaký post hrajete?
V útoku na pravém křídle.
Dáváte některému ze svých sportů přednost?
Ne. Všechno dělám naplno a v každém sportu chci být dobrá. Takže kombinuji oba sporty. Navíc, jak jsem říkala, posilování je dobrá příprava na hokej.
Plánujete, že u vzpírání vydržíte?
Rozhodně ano. Po tom zážitku z Maďarska bych se chtěla podívat ještě na jiné akce typu mistrovství Evropy, kdyby se dařilo, tak třeba i na mistrovství světa.
Je u nás velká konkurence?
Je. V začátku jsem netušila, kolik holek dělá vzpírání.
