Masopustova přezdívka zamlada. Eke

Most / Jejich chůze dávno nepřipomíná pohyb pumy. Ani svaly na nohou už jim nehrají, jako když začínali kopat za mostecký dorost po boku Josefa Masopusta. Tehdy ještě neznámého fotbalisty.
„Byli jsme kamarádi. A pořád jsme. Pepík nezpychnul. Ani když se z něj ve dvaašedesátém stala světová hvězda,“ pokyvují uznale hlavou Emil Kvěš a Zdeněk Krampera. Oběma táhne na osmdesát. S Masopustem proháněli v Mostě míč v letech 1945 až 1950. Než odešel do Teplic, pražské Dukly a velkého fotbalového světa.

Místo holek míč

Na randění neměl dorostenec Josef Masopust ani pomyšlení. „Začali jsme pokukovat po holkách, ale on ne. V jednom kuse se mazlil s míčem. Když jsme někam šli, vytáhl z kapsy tenisák a pořád si chtěl kopat,“ směje se Emil Kvěš. „Všichni jsme žili fotbalem a naším sportovním klubem. Pepík ale nejvíc,“ dodává jeho bývalý spoluhráč.

Kradou mi hrušky!

Emil Kvěš má dodnes v paměti, jak kradl s mladičkým Masopustem hrušky. „Šli jsme Okružní ulicí ve starém Mostě a jeden děda měl v okně tác s nádhernými máslovkami. Po jedné jsem hrábl, ale starý pán stál za záclonou. Začal řvát, že jsme zloději. Utíkali jsme, ale Pepík křičel, že nemůže, protože ho bolí břicho. Krátce na to šel na operaci slepého střeva,“ vzpomíná Kvěš.

U gólu jsme brečeli

Josef Masopust měl v Mostě přezdívku Eke. Vznikla z německého die Ecke, což je v překladu roh. „Po tréninku jsme si ještě dali hru na dvě branky. Míč se dostal do zámezí. Začali jsme se hádat, jestli je to aut, ale Pepík pořád křičel Ecke! Ecke! Od té doby jsme mu jinak než Eke neřekli. To víte, měli jsme německé školy, žili jsme v Sudetech, proto jsme mluvu občas prokládali německými slovy,“ vysvětluje Kvěš.

Masopust se fotbalově vypracoval v Teplicích, které si ho z Mostu vytáhly. „Bydlel tam u strejdy. Jezdil jsem se na Pepíka dívat. Nevynechal jsem žádný pohárový zápas. Pak jsme šli na vojnu a dlouho se neviděli,” říká Zdeněk Krampera. Masopust se mezitím dostal do reprezentace. Přišel rok 1962 a finále mistrovství světa Československo – Brazílie. „Byli jsme nalepení na televizi. Když dal Pepík gól, brečeli jsme štěstím. Byli jsme na něj hrdí, protože byl jedním z nás,“ shodují se oba pamětníci.

I po letech se s ním občas vídají. „Když se dozvíme, že má cestu do Mostu, potkáváme se. Jezdí sem za sourozenci. Na pivo už ho ale nedostaneme. Prý po něm hrozně tloustne. Tak spolu alespoň zajdeme na fotbal,“ říkají Masopustovi kamarádi.

Stadion i akademie

Fotbalový stadion v Mostě nese od letoška jméno Josefa Masopusta. „Je pro nás symbolem mostecké kopané. Pojmenování stadionu po něm bereme jako poděkování za to, co pro náš i světový fotbal udělal,“ řekl současný šéf klubu Petr Kabíček. „Stadion se měl podle Pepíka jmenovat už dávno. Kde mají tak slavného fotbalového rodáka?“ mají to Kvěš a Krampera za zlé lidem, kteří vedli mostecký klub předtím.
Osmasedmdesátiletý Masopust loni propůjčil své jméno i tamní fotbalové akademii. Nejlepší hráč Evropy za rok 1962 a český fotbalista století spojil své jméno s mládežnickou líhní místního Baníku. „Rád jsem tomu pomohl. Jenom si přeju, aby to vyšlo,“ popřál jí skromně legendární fotbalista. A akademie doufá, že vychová ze stovek žáků alespoň jednoho takového fotbalistu, jakým byl Josef Masopust.