Ale začněme od konce. Když v roce 2006 koncern Daimler představil superluxusní Maybach, očekával, že se díky němu vrátí do té nejvyšší společnosti nejdražších automobilů na světě. Skutečnost ale byla nakonec jiná a prodejní čísla zůstala daleko za očekáváním. Když se pak v Ženevě roku 2009 na autosalonu v Ženevě objevilo špičkové provedení vracející do hry kdysi slavné spojení Maybach Zeppelin, pánové z Daimleru ještě věřili, že nelichotivý trend zvrátí a svůj sen budou moci žít dál.
Zřejmě posledním zoufalým pokusem se stal facelift Maybachu pro rok 2011, který se veřejnosti ukázal na předloňském autosalonu v Pekingu, nicméně již tehdy se z nitra Daimler AG ozývalo, že Maybach před rokem 2014 skončí a jeho místo na sklonku příštího roku částečně nahradí jedna z mnoha plánovaných verzí zcela nové generace modelu Mercedes-Benz S Class.
V prosinci loňského roku představení koncernu Daimler AG značku Maybach oficiálně a definitivně „zařízli“, neboť zřejmě již nechtějí pokračovat ve špatně nastaveném konceptu. Maybachy totiž až příliš intenzivně připomínají „obyčejné“ Mercedesy S Class, management zodpovědný za rozvoj značky navíc dlouho přešlapoval na místě a požadavkům zákazníků na rozvojových trzích se mu nepodařilo přizpůsobit tak, jak to zvládl Rolls-Royce.
A otázka financí v tomto radikálním řezu nehraje až takovou roli, jak by se mohlo zdát. Připomeňme, že v roce 2011 Daimler AG dosáhl rekordního zisku 6 miliard eur, nicméně se rozhodl své zisky namířit jiným směrem než na resuscitaci nefungujícího konceptu.
Bouřlivý život značky Maybach
S premiérou obnovené značky Maybach Zeppelin v roce 2009 se do hry vrátila druhá část mozaiky, jež kdysi a jen na velmi krátkou dobu označovala jedny z nejdražších, nejrychlejších a technicky nejvytříbenějších osobních automobilů světa. A pokud jde o jméno Zeppelin, vozy tehdejších typů DS 7 a DS 8 nesly skutečně odkaz někdejšího propagátora vzducholodní dopravy. Jednalo se přitom o vidlicové dvanáctiválce s výkonem až 200 koní (147 kW). Krátce na jejich slávu zavzpomínejme.
Společnost Maybach-Motorenbau GmbH byla založena roku 1909. U jejího zrodu stál konstruktér Wilhelm Maybach, jenž svého času působil jako šéfkonstruktér u Daimlera a který do pozice ředitele vlastní továrny jmenoval svého syna Karla. Nová společnost byla původně dceřinou firmou koncernu Luftschiffbau Zeppelin GmbH a do roku 1918 byla známá pod jménem Luftfahrzeug – Motoreinbau, tedy jako továrna na letecké motory.
Maybach se ve své firmě zprvu soustředil na vývoj a výrobu pohonných jednotek pro vzducholodě Zeppelin a kolejová vozidla. Po válce se továrna potýkala s výrazným poklesem odbytu a hledala nový obor, jímž by naplnila svoji produkční kapacitu a v němž by zužitkovala naskladněné díly. Volba nakonec padla na výrobu osobních vozů. Svůj první pokusný automobil Maybach vyrobil v roce 1919, první produkční vůz se pak představil až o dva roky později na autosalonu v Berlíně.
Až do začátku druhé světové války Maybach vyráběl v omezených sériích vesměs velmi drahé a luxusní cestovní vozy, v rámci válečné produkce se pak program přiklonil k mohutným dieselagregátům pro pohon lodí a kolejových vozidel. Společnost Maybach promluvila do válečné vřavy rovněž instalací svých pohonných jednotek do tanků tříd Panther a Tiger.
Po válce Maybach fungoval částečně jako autoservis, ale k výrobě automobilů se již nevrátil. Po dvou poválečných dekádách byla firma přejmenována na MTU Friedrichshafen.
Zeppelin nastupuje
Vozy Zeppelin byly vlajkovými loděmi značky Maybach a vyráběly se v letech 1928 až 1939. Volba jména byla vzdáním holdu někdejšímu prestižnímu odběrateli, pro nějž Maybach vyráběl letecké motory před první světovou válkou a během ní. První model nesl označení DS 7 a od roku 1928 do roku 1930 se jej vyrobilo 183 kusů.
Maybach Zeppelin DS 7 ukrýval pod svojí kapotou sedmilitrový vidlicový dvanáctiválec o výkonu 150 koní (110 kW). Označení DS znamenalo Double Six, což mělo připomenout, že pohonná jednotka vznikla sestavením dvojice bloků řadových šestiválců, a to v rozevření 60 stupňů.
Podvozek veskrze konvenční konstrukce však byl pro DS 7 (Maybach Type 12) převzat takřka beze změn z modelu Maybach W 3 představeného již v roce 1921, od kterého se lišil především nepatrně sníženým těžištěm. Zeppelin se přesto stal vozem pro ředitele koncernů a politickou a společenskou elitu.
Od roku 1930 se nabízela dále posílená verze přeznačená na DS 8. Její pohonná jednotka narostla v objemu na rovných osm litrů a dávala až 200 koní (147 kW) při 3 200 ot./min. Jednalo se tak o jedno z nejvýkonnějších evropských vozidel své doby a v závislosti na použité karosérii dosahovalo rychlosti přes 170 km/h.
Zeppelin DS 8 zůstal v malosériové výrobě až do začátku druhé světové války, přičemž od roku 1938 byl dodáván se sedmistupňovou převodovkou s předvolbou na volantu a aktivací následným sešlápnutím spojkového pedálu. Celkově vzniklo jen něco přes 200 dvanáctiválců Maybach Zeppelin.
