Stojíme před zásadními otázkami, které předchozí generace neznaly, varuje vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Ten na konferenci o křesťanskodemokratickém hospodářském modelu – Česko, silný hráč v evropské lize – zdůraznil především roli státu, který by měl odbourávat byrokratické překážky brzdící firmy a vytvářet kvalitní podnikatelské prostředí.
Jakou roli má hrát stát v procesu robotizace a zapojování umělé inteligence do firemních procesů?
Schválili jsme v této oblasti několik dokumentů ministerstva průmyslu. Je tady iniciativa průmysl 4.0, který byl iniciovaný podniky. Vláda koncepčně nezaspala. Hlavně je to záležitost podniků. Je v jejich vlastním zájmu, aby se tímhle směrem vydaly. Skončily měnové intervence, které dopovaly celý systém, jenž byl díky devalvaci konkurenceschopnější, aniž by pro to musel něco udělat.
Na co by se měli státní představitelé obzvlášť soustředit?
Na to, aby tu byl dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří budou umět zvládat moderní technologie. Znamená to spolupráci školství a podnikatelského sektoru. Nejhorší je, když se studenti učí už zastaralé věci.
Musí tam být bezprostřední kontakt, aby se učili aktuální věci a mohli hned nastupovat. Druhá věc je, že můžeme stavět infrastrukturu a sítě, ať už jde o dosazení optického kabelu do poslední vesnice, wi-fi sítě v metru nebo lecčehos.
Část technologií v budoucnu bude závislá na tom, jak kvalitní signál bude, ale taky na tom, jestli tam vůbec bude a jestli bude stabilní. Hlavní úkol vlády pro příští čtyři roky bude oblast digitalizace. E-governmentu především. Tam opravdu zaostáváme. Obecně je ale primární vzdělání a pak infrastruktura. Tam je potřeba ještě zabrat.
Jak konkrétně?
Například vyšším financováním školství. Platy učitelů se sice zvyšují, měly by být ale ještě vyšší, to víme všichni. Je tu i otázka, kolik se dá do vysokých škol. Jejich příjmy pořád stagnují. Sice je pravdou, že ubývají studenti, ovšem finanční nároky a především vnitřní dluh je pořád obrovský.
Je třeba bát se širšího zapojování chytrých robotů do pracovních procesů vezmeme-li v potaz, že robot může pracovat výrazně déle než člověk a obvykle vykazuje minimální chybovost práce?
Určitě se bát nemusíme. Robot pracuje přesně, nestávkuje, nechodí k lékaři, nemá odbory, ale je to záležitost, která ve vyspělých zemích nevedla ke zvyšování nezaměstnanosti. Naopak tento proces uvolňuje potenciál lidí k tomu, aby se uplatnili někde jinde, především ve službách.
Lidé, kteří prostě nebudou na lince, budou v těch zaměstnáních, která budou také potřeba, ty služby mohou být velmi široké. Chybí nám řemeslníci, lidé v cestovním ruchu, řidiči. Jejich potenciál se dá využít v jiných ekonomických sférách a využít k dalšímu rozvoji. Přinášejí významnou složku hospodářského růstu.
Co by měl stát v budoucnu legislativně ošetřit především, pokud budou firmy využívat roboty stále víc a víc?
Co je skutečná debata a za co byli sociální demokraté poněkud pranýřováni – jak se sociálním pojištěním – měli by ho roboti platit? Pro někoho to může být naprosto bizarní záležitost, já jsem se tomu také zpočátku smál, když jsem to slyšel poprvé. Demografie ukazuje, že lidí bude poněkud méně a že se budou dožívat vyššího věku.
Pak je tu otázka nastavení a vybalancování daní. Sociální, a v podstatě i zdravotní pojištění, má svůj výpadek, pak je ale také potřeba si říct, jaká je efektivita celé ekonomiky a jestli se to nedá kompenzovat na jiných příjmech státu.
Co dělá česká vláda proto, aby v procesu robotizace a digitalizace nezaspala?
Vypsali jsme jeden z programů národní politiky, a to jsou Společenské výzvy. Staví nás nejen před demografickou výzvu prodlužování věku, ale jsou tu otázky migrace i etiky. Co s roboty? Co s autonomními automobily?
Samy se budou řídit, budou nějak naprogramované. Kdo bude trestně-právně odpovědný za to, až někoho přejedou? Máme je programovat tak, že buď zabijí toho, co sedí v autě, nebo toho, koho přejedou? Na to nejsme připravení, stejně tak to je u biotechnologií.
Otázky etické, které jsme si dříve ani nemuseli klást, předchozí generace je neznaly. Neznaly problém, jestli lze manipulovat geny budoucích dětí. Kde to končí, kde to začíná. Má být umožněno dárcovství dělohy, nebo ne?
To jsou zásahy do integrity člověka. A takových otázek bude před nás kladeno daleko více. Vedle toho je zdanění robotů to nejmenší. Odpovědi by měli přinášet filozofové, etikové, sociologové. Tahle věc určitě není dořešená.
