Dřevěný srub dětského centra v Kateřinicích u Vsetína se stal na týden domovem pro dvaadvacet romských dětí. Sedmička je navštívila den před odjezdem domů. „Rádi bychom tu ještě zůstali. Doma je nuda,“ prohlásila na uvítanou Nikola Vašková.
Děti na táboře okusily život, na který nejsou zvyklé. Takový, jaký je pro střední třídu normální. „Většinou totiž bydlí na ubytovně a v jedné místnosti jich žije i deset,“ upozorňuje hlavní vedoucí Robert Sutorý. Vedoucí tábora se letos zaměřili na kořeny romské kultury. „Děti se díky tomu dozvěděly leccos o svém původu,“ popisuje Sutorý. Zažily třeba zinscenovanou romskou svatbu a také se učily romsky. Některé z nich totiž kupodivu znají jen pár slov.
Volný program vyplnily hry, procházky do lesa a výlety do okolí. „Jeli jsme třeba na bazén a do restaurace,“ chlubí se šestiletý Rafael Sivak, nejmladší z táborníků.
Vedoucí s dětmi neměli problémy. Spíše naopak. „Tyhle děti jsou zlaté. Jsou hodnější než neromské děti,“ myslí si například Kateřina Krhutová, jedna ze čtyř vedoucích. Studuje speciální pedagogiku, zkušenosti se jí proto hodí i do praxe. „Bylo hezké pozorovat, jak jsou pro ně některé samozřejmosti úplně nové. Děti měly najednou pevný režim, několikrát denně jedly,“ doplňuje Krhutová.
První podobný projekt organizoval Robert Sutorý před devíti lety. „Ty děti na to vzpomínají dodnes. Poznaly, že na světě existují i dobří lidé,“ vysvětluje vedoucí. Záměrně si tentokrát na pomoc vzal i neromské vedoucí. „To aby děti viděly, že bílí se jich neštítí. A že je možné žít dohromady,“ vysvětluje Sutorý. Věří, že nabyté zkušenosti přinesou táborníkům nejen hezké vzpomínky, ale pomohou jim i v životě.
