Memoriál vyhrál Radomír Šimůnek junior
Krátký pohled do nebe, vítězné gesto s rukama nad hlavou a polibek na černou pásku na levé paži. Radomír Šimůnek junior zvítězil minulý čtvrtek v cyklokrosovém závodu I. kategorie. Závodníci ho jeli jako memoriál Radomíra Šimůnka staršího, který letos v srpnu nečekaně zemřel.
Hlavním lákadlem byl pro diváky souboj dvou nejlepších borců světa Zdeňka Štybara a Belgičana Nielse Alberta. Na start se postavili jezdci sedmi zemí, ale i téměř kompletní česká špička. Chyběl pouze Martin Bína, který se zotavuje po operaci menisků. A právě Martin Bína je v pelotonu cyklokrosařů největším kamarádem Radomíra Šimůnka.
„Jak jsi na tom?“ ptali se Bíny jeho známí na trati. „Aspoň můžu chodit,“ odpovídal naštvaně na časté dotazy ke stavu svého zranění.
K největším favoritům závodu patřil mistr světa Štybar. V prvních sedmi startech letošní sezony ještě nepoznal přemožitele. „Kdyby mě dnes Radek porazil, tak by mi to vůbec nevadilo,“ naznačil Štybar předpokládaný scénář závodu.
Může vůbec někdo suveréna porazit? Takovou otázku si kladla většina diváků. „To je těžké. Každý závod je jiný. Štyby je absolutní špička. Je tady Albert, ale i Šimon. Porazí ho jen ten, kdo bude mít lepší nohy, ale i velkou dávku štěstí,“ odhadoval před startem Bína kandidáty na prvenství.
Jenomže obrovsky motivovaný Šimůnek už před závodem sliboval, že pro nejlepší výsledek nechá na trati duši.
A svá slova brzy potvrdil. Hned od startu nasadil ostré tempo a vzdálil se ostatním. Jediný, kdo dokázal zareagovat, byl Němec Christoph Pfingsten. „Takhle zostra ho vidím jet poprvé,“ žasnul Bína. „Ale myslím, že to vydrží. Dneska má o důvod navíc,“ přemítal. Ale do konce zbývalo ještě dlouhých devět okruhů.
Šimůnek se naposledy z vítězství radoval před čtyřmi roky. A právě v závodě Světového poháru v Táboře. Jinak ho provázel kopec smůly. „Ve třetím okruhu jsem byl trochu skeptický. Ale po vzájemné spolupráci se náš náskok navyšoval,“ přiznal po závodě Šimůnek.
Bína doprovázený partou kamarádů hledal na trati nejvýhodnější místo. Vybral si až napotřetí. Na nejvyšším bodě louky nad cílem měl konečně dokonalý přehled. „Hop, Ráďo, hop, hop. Jdeš pěkně,“ povzbuzoval Šimůnka juniora. Ale na jednom místě stát dlouho nevydržel. Nervózně přešlapoval a při sledování svých soupeřů doslova trpěl. „Abych řekl pravdu, není mi moc dobře. Radši bych seděl na kole a závodil. Obzvlášť, když to měla být odveta za mistrovství světa,“ prohlásil zklamaně čtvrtý muž letošního světového šampionátu.
Na domácí trati se chtěl Bíny znovu předvést v nejlepším světle. „Mrzí mě to už kvůli Radkovi. Ale zdraví je přednější. Nedá se nic dělat,“ litoval Bína.
Pak se na chvilku vzdálil, aby poskytl krátký rozhovor České televizi. Mezitím si dvojice uprchlíků Šimůnek s Pfingstenem vypracovala luxusní čtyřicetivteřinový náskok. I díky volnějšímu tempu skupiny pronásledovatelů. Toho si také všiml zraněný jezdec Budvaru Tábor.
„Myslím, že už si to Šimon nenechá utéct a vyhraje. Štyby s Albertem na konci ještě zrychlí. Můžou je i dojet. Ale podpoří ho, aby vyhrál,“ zvažoval. A nemýlil se. Teprve dvě kola před koncem se náskok vedoucí dvojice začal zmenšovat. Štybar zařadil vyšší rychlost a od ostatních se odpoutal. „Teď už se začíná konečně závodit,“ zpozorněli kamarádi Bíny.
Rozhodující krok k prvenství udělal Šimůnek v zatáčkách před posledním sjezdem. Na trati doslova letěl a vypracoval si patnáctimetrový náskok, který si dovezl až do závěrečné rovinky. Ještě krátký pohled do nebe, vítězné gesto s rukama nad hlavou a polibek na černou pásku na levé paži. Unavený, ale šťastný neohroženě proťal cílovou metu v nejtěžším závodě života.
„Nemám slov,“ pronesl dojatý Bína se slzami v očích. A nestyděl se za ně. Stejně jako i ostatní diváci, kteří v sobotu přáli Radomíru Šimůnkovi mladšímu k vítězství. „Ráďo, děkujem,“ skandovali fanoušci. Prvenství v memoriálu jeho otce mu už nikdo nevezme.
„Krásné. Dokázal to,“ stručně dodal Bína, a vystihl tak důležitost vítězství svého soupeře, ale zároveň i největšího kamaráda.
