„Menšík lil Kolaloku z oken," vzpomíná herec Karel Fiala
Pardubické divadlo Exil uvede dnes večer od osmi hodin večer na ranči v Kuněticích premiéru muzikálu Limonádový Joe. Ujít si ji nenechá ani legendární filmový Joe Karel Fiala.
Přestože tenhle vitální čtyřiaosmdesátiletý herec se objevil také v řadě jiných filmů a roky strávil na prknech hudebního divadla, nálepku „Limonádníka“ mu už nikdy nikdo nesundá.
Proč se podle vás zrovna Limonádový Joe zapsal do zlatého fondu české kinematografie?
Díky pánům Oldřichu Lipskému a Jiřímu Brdečkovi. Měli obrovský cit pro parodii. Celé natáčení hlídali, aby se do toho nešlapalo až moc. Aby byly všechny fóry dotažené do konce. Vždycky mě každý vzal z jedné strany za rameno, odvedli mě stranou z placu a vysvětlili mi, jak to mám hrát. Stále mě vedli. Nesmrtelnost toho filmu je v tom, že je to naprosto dokonalá parodie.
Jak se vám podařilo získat roli Joa? Prý o ni tenkrát velmi usiloval i Karel Gott.
Bylo nás asi pět adeptů. Nakonec to měl jisté Jiří Kodet. Ale pak Jiřího Brdečku a Oldřicha Lipského potkala Kodetova maminka. Dala jim doporučení a lístky do divadla na mě. Změnila mi tak život. Jirka byl tenkrát na ni dost naštvaný.
Vadilo vám, že navždy zůstanete „Limonádníkem“?
Ano, bylo to trochu prokletí. Té nálepky jsem se už nikdy nezbavil a ve filmu jsme si potom moc nezahrál.
Zato na jevišti Karlínského divadla jste strávil třicet osm let.
Když jsem jako elév působil v Národním divadle, vyhlídnul si mě Oldřich Nový. Přešel jsem k němu do operety. Cokoliv režíroval, v tom jsem hrál. Oblíbil si mě a já si ho nesmírně vážil.
Celý život jste zpíval v operetě. Jak jste se jako vyučený kominík dostal ke zpívání?
Vymetal jsem komíny v Ostravě. V mém rajonu byla hudební škola. Když jsem tam přišel s kominickou koulí, zpíval jsem si na celé kolo. A pan profesor Ševčík, který učil v prvním poschodí, mně nabídnul, jestli nechci chodit zpívat. Za rok jsem se toho naučil tolik, že jsem mohl pokračovat na konzervatoři. Od té doby je zpívání mým osudem.
Na vaši domovskou scénu jste se vrátil rolí otce Limonádového Joa.
Vzal jsem to rád. Těšil jsem se, že se ocitnu mezi mladými lidmi. Jediné, co je hrozné, že se musím před každým představením nechat ostříhat a obarvit na blond. Když jedu domů tramvají, všichni na mě zírají. Otce „Limonádníka“ jsem ale hrál předtím i v Divadle ABC. A teď jsem pardubickému Exilu namluvil pár vět do jejich představení.
Máte před premiérou pro amatéry z Exilu nějakou dobrou radu? Aby do toho moc nešlapali. Není dobré si přidávat aktuální vtipy. Film je také něco jiného než divadlo. Hlavně jim přeju, aby „zlomili vaz“.
Co je váš oblíbený nápoj? To víte, že ne Kolaloka. Měla příšernou chuť. Taková nasládlá břečka. Vladimír Menšík, když se jí poprvé napil, tak zařval fuj a vyhodil slavnou Kolaloku z okna. Já si dám raději štamprličku koňaku nebo dvojku červeného vína. To je jinčí pití.
