Metař je šťastný, když nasněží

Když viděl David Holešovský v novinách radnice výzvu, že hledají pracovníky na odklízení sněhu, neváhal. Dva předchozí měsíce na seznamu nezaměstnaných na táborském pracovním úřadu osmadvacetiletému muži stačily.
„Šel jsem se hned přihlásit a vzali mě. Je to dobrá práce, člověk je venku, na čerstvém vzduchu,“ pochvaluje si mladík. Sám je vyučený kuchař a číšník, práce v tomhle oboru ho ale nebavila. Vystřídal různé dělnické pozice, podniky však krachovaly nebo propouštěly. Teď má za sebou přes dvě desítky „sněžných“ výjezdů, ranních vstávání kolem páté a stovky kil rozvezeného posypu.
„Říkají, že jsem nejlepší pracovník. Jsou se mnou spokojení, mám i prémie,“ říká Holešovský. Má přidělený čtyřsetmetrový úsek za autobusovým nádražím a pod obchodním domem Dvořák. Jako „bonus“ dostal ještě kousek u knihovny, na který zatím chyběli pracovníci. Chodník musí udržovat na šířku jeden a půl metru.
Princip zaměstnání je jednoduchý. Být na telefonu a připravený, že mu koordinátor zavolá mezi pátou a šestou hodinou ráno. Pak vzít kolečko, lopatu, hrábě, koště a vyrazit. Vlastní nářadí je podmínkou. Posyp, reflexní vestu a nezbytné rukavice všem přidělí. Práci má hotovou kolem druhé odpoledne, pokud tedy nesněží dál. Přívaly vloček si vyzkoušel hlavně před Vánocemi, to napadlo dvacet centimetrů třeba i třikrát během služby. „Když sněží, nevadí. Jsem šťastný za takové podmínky. Aspoň je do čeho píchnout,“ usmívá se Holešovský a doufá, že bílo by mohlo být do konce března. To mu končí smlouva. Městu se k odklízení sněhu upsal v půlce listopadu, poté, co absolvoval povinné vyšetření u praktického lékaře a školení o bezpečnosti. Hned třetí den mu volali, aby nastoupil. Nedávno ho čekala první celoměsíční výplata. Okolo deseti tisíc korun. Za den práce při kalamitě má dvě stě padesát korun, za měsíc dostane paušálně tisíc. „Na živobytí to vystačí,“ míní mladík, který bydlí s rodiči Na Kopečku. Od kolemjdoucích si prý v terénu vyslechl nejednu pochvalu. Stejně jako od nadřízených, kteří kontrolují, jestli vše zvládl v pořádku.
„Chtěl bych u takové práce zůstat. Do roztrhání těla, jak se říká,“ tvrdí odhodlaně. Mít práci je prý dobrý pocit. „I když je fyzicky náročná, stojí to za to,“ uzavírá Holešovský.