Michalovský: Nemám se za co stydět
Hokejová sezona skončila pro PSG Zlín vyřazením ve čtvrtfinále play-off. V něm Berany smetli 4:0 na zápasy úřadující mistři z Pardubic. Sezona však překvapivě skončila i pro generálního manažera klubu Miroslava Michalovského. Prezidium ho odvolalo z funkce a zároveň i z pozice jednatele klubu.
Čekal jste něco takového?
Nečekal. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Člověk se s tím ale musí vyrovnat.
U zlínského hokeje jste už léta. Co tady za vámi zůstává?
Až čas ukáže, jestli bylo moje působení v klubu úspěšné. Osobně si myslím, že neúspěšné nebylo, ale sám sebe hodnotit nebudu.
Přesto to zkuste.
Když jsem vstupoval do pozice generálního manažera, klub byl ve fatálních ekonomických problémech, doslova před zhroucením. Všechno jsme vyřešili a dovolil bych si sobě přičíst i jistou zásluhu na tom, že jsme se třikrát v řadě probojovali do čtvrtfinále play-off. Oddíl je jedním z nejlépe fungujících v republice, což možná víc oceňují lidé mimo Zlín než v něm. Přivedl jsem do klubu čtyři generální sponzory. Nedávno jsem si spočítal, že mým přičiněním sem přišlo odhadem přes čtyři sta milionů korun. Pod vlivem letošního nepovedeného play-off se snesla kritika, že všechno je špatně, ale tak to rozhodně není. Myslím, že se nemám za co stydět, a mohu klidně spát.
Vaše odvolání vysvětlilo prezidium jako jeden z nutných kroků k zásadní změně práce klubu. Vypadá to, jako by v něm nic pořádně nefungovalo.
Z médií to tak vyznělo. Myslím, že taková prohlášení klub jen poškozují, je to špatná zpráva pro sponzory. Takové razantní změny provedli v Plzni nebo v Mladé Boleslavi a kluby na ně málem dojely. To bych si nepřál. Na zimní stadion chodím osmačtyřicet let a mám ke zlínskému hokeji vztah.
Jak byste charakterizoval post generálního manažera?
Jako nevděčný, protože když se vyhrává, jsou slavní trenéři a hráči, a když se prohrává, je špatný manažer, jelikož nepřivedl posily. Samozřejmě, že fanoušci je chtějí, ale musí vzít v potaz realitu našeho regionu, který je schopný vyprodukovat jen určité peníze. A s nimi musíme hospodařit. Ale s tím vším jsem do toho šel a počítal s tím. Není to nic překvapivého.
Jak hodnotíte skončenou sezonu?
Základní část jsme i přes problémy v úvodu zvládli na výbornou. Čtvrté místo bylo možná i nad poměry kádru. Play-off se nám, bohužel, nepodařilo. Týmu chybělo větší nasazení, ale proč tomu tak bylo, na to by měli odpovědět trenéři. Hráli jsme hokej víc na krásu a dost profesorsky. Také nám scházela osobnost typu Petra Nedvěda, který byl tahounem Liberce.
Tým se pod koučem Venerou dostal potřetí v řadě do čtvrtfinále a pokaždé v něm vypadl. To už vypadá jako diagnóza.
Být tři roky za sebou ve čtvrtfinále, to je úspěch! Co by za to některé kluby daly. Na druhou stranu, tři vyřazení už takovým úspěchem nejsou. Chtělo by to důkladnou analýzu, abychom odhalili příčiny a poučili se z toho do budoucna.
V posledních letech jste zastával strategii zapojování odchovanců klubu do prvního týmu. Je to správná cesta?
Do budoucna je to ta jediná možná. Odchovanci by měli mít cestu do extraligového hokeje otevřenou, aby se mohli poprat o místo v sestavě. Mladí, kteří byli v kádru, nám čtvrtfinále neprohráli. Letos jich tam bylo opravdu hodně a všichni obstáli se ctí. Finsterle dal v play-off dva góly, tedy stejně jako třeba Jarda Balaštík.
Kdo vás během sezony nejpříjemněji překvapil? A kdo naopak nepříjemně?
Příjemným překvapením byli právě mladí hráči. Třeba obránce Řezníček může být za pár let osobností. Devatenáctiletý Holík zase odehrál sezonu skoro jako starý mazák. Výborně hrál Petr Leška, ale to snad ani není překvapení. Odtáhl celou základní část, možná proto byl v play-off už trochu unavený. Vynikající sezonu měl Ivan Rachůnek. Přiznám se, že víc jsem čekal od Bédy Köhlera i od Jardy Balaštíka. A také od Romana Vlacha, který se věnuje parádičkám a kličkám, přičemž dnešní hokej je silový, důrazný a hraje se s maximálním nasazením.
Jakou cestou se podle vás bude ubírat český hokej?
Myslím, že český hokej čekají obrovské škrty. Pokud kluby nechtějí zbankrotovat, musí snižovat náklady. Hráči budou muset přehodnotit svoje požadavky v souvislosti s reálnými možnosti oddílů. Cena hráčů půjde rapidně dolů. Nemyslím si ale, že by to českému hokeji muselo nutně uškodit.
