Mikeš. Kocour, který aportuje

Kočičí chlupáč Mikeš není ledajaký kocour. Umí totiž to, co je obvykle výsadou psů: aportovat.

Když Veronika Daňková žijící v brněnském Komíně hodí do vedlejšího pokoje kuličku zmačkaných novin, Mikeš za ní vystartuje. Jakmile ji donese zpět, radostně zamňouká.

„Měli jsme ho jen chvíli, když jsem si všimla, že s oblibou vytahuje odpadky z koše. Naučil se to asi v době, kdy žil na ulici. Zajímá ho vše, co šustí,“ říká Daňková.

Rok a půl starý perský šikula má za sebou nehezké zážitky. „Mikeše jsem si přinesla z útulku. Někdo mu oholil srst strojkem a chlupatou měl jen špičku ocasu jako lev. Byl tak ošklivý, až byl krásný,“ vzpomíná osma-dvacetiletá Daňková na chvíli, kdy zbídačeného kocoura loni v květnu poprvé viděla. Srst Mikešovi brzy dorostla a hned se mu vrátila i chuť do života. Když mu jeho nová panička poprvé hodila papírovou kuličku, hned za ní běžel. „Sám ji zvedl do tlamičky a přinést ji zpět jsem ho už naučila. Stačilo zavolat, a když aport přinesl, pochválila jsem ho,“ vysvětluje mladá žena.

Mikeš dělá společnost stejně staré kočce Elišce, která v bytě žije s Daňkovou a jejím přítelem. „Eliška spí v noci na příteli, protože se tolik nehýbe. Mikeš je na to těžký, takže se mu schoulí pod koleny,“ popisuje Daňková soužití se zvířaty.

Na kocourovu zvědavost před časem doplatil její notebook. „Mikeš má svou sklenku na pití. Za podobnou vyskočil na stůl a vylil vodu do klávesnice,“ vypráví Daňková. Škody ale nelituje. Mikešova přízeň a zelené oči jsou pro ni k nezaplacení.