Miloš Hlavica: Obrazy jsou můj deník
Čas od času se Miloš Hlavica přestává chovat jako herec a na svět se dívá jako malíř. Jeho obrazy mohou zájemci vidět právě teď v Městské galerii v Berouně, kde otevřel svoji výstavu. Tu výstižně nazval Čas od času a lidé ji mohou navštívit do 28. ledna.
„Kreslil jsem rád už od dětství. V knížkách mě vždy na prvním místě zajímaly obrázky, ale především jsem rád pozoroval tatínka, který také maloval. Právě díky jeho talentu se z nezávazného čmárání stala vědomá soustavnější práce a záliba,“ vzpomínal Miloš Hlavica, který od mládí také rád recitoval a hrál ochotnické divadlo.
Po studiu architektury nastoupil na pražskou DAMU a poté působil v angažmá Realistického divadla, odkud v roce 1991 po více než třiceti letech odešel do Městských divadel pražských. „Divadlo je velmi výtvarnou záležitostí a tak se řada mých počinů na prknech, která znamenají svět, promítla i do výtvarných děl. Jednou mě dokonce hra inspirovala natolik, že jsem v několika dnech udělal okolo čtyřiceti kreseb a obrázků,“ vypočítával Hlavica, podle kterého jsou jeho obrazy jako jeho deník.
Snažil se malovat to, co zažil, viděl nebo co vzbudilo jeho pozornost. „Proto jsou moje obrazy uhněteny každý z jiného těsta,“ vysvětloval Hlavica. Při malování používá všechny výtvarné techniky s výjimkou grafiky. Konkrétní námět ale ve svých obrazech nepreferuje.
Miloš Hlavica odešel do důchodu v roce 1993. Kdo by si ale myslel, že se od té doby konečně malování věnuje naplno, mýlil by se. Je sice penzista, ale dost zaměstnaný. Pracuje pro rozhlas, dělá dabing a hostuje v Národním divadle, v divadle Na Jezerce nebo v Minoru. „K tomu mám běžné denní starosti, takže toho času zase není tolik. Malovat se nedá, když máte volnou půlhodinku. Chce to čas, takže se nedá říci, že maluji naplno,“ přiblížil náplň svého současného života Miloš Hlavica.
„Ten, kdo celý život tlumočí na jevišti nějaké cizí stavy, myšlenky a věty, chce říci něco svého. Ten, jehož dílo zdánlivě pomíjí, chce říci něco svého. A ten, kdo v rámci svého povolání úkoly dostává, zatouží nějaký úkol si dát,“ citoval na závěr známého českého herce Miroslava Horníčka.
