Miluješ mě? Nabízím nekonečný pobyt v domácím pekle | E15.cz

Miluješ mě? Nabízím nekonečný pobyt v domácím pekle

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Namísto lásky týrání. Z neznámého počtu dramat za zavřenými dveřmi ústeckých a teplických bytů se už jedenačtyřicet letos dostalo do rukou odborníků.

Podobá se neléčené bolesti, se kterou se nemocný naučí žít. Domácí násilí. Když opadne nejsilnější záchvat, ztratí člověk odvahu jít k lékaři.

Sophiina volba

Zdravotní sestra Alice je matkou dvou dětí, sedmnáctiletého syna a osmileté dcery. Svoji situaci se rozhodla řešit až teď. Ale manželství nebylo dobré od začátku.
„Mobilem mne hlídal na každém kroku, za každou maličkost mě huboval, ponižoval mě, křičel a sprostě mi nadával, strkal do mě. Vyhrožoval mi, že pokud podám žádost o rozvod, děti dostane do péče on, prý má známé právníky. Bála jsem se komukoli zmínit o všem, co se u nás děje,“ svěřuje se Alice s pláčem.
Manžel Jiří žárlí na její práci, pacienty, známé. Jeho hlavní zbraní je řev a vulgární výpady. Alice myslela na odchod, ale neměla kam. Byl tu strach z manžela, strach začít žít jinde. Starost, že jí budou chybět peníze. Trestní oznámení si netroufla podat z obavy, že situaci tím zhorší.
Dnes připouští, že to byla chyba. Syn surově napadl svoji sestru. Otec ho ještě pochválil za schopnost udržet si doma pořádek.
„Když se rozvedu, zachráním sebe a dceru, ale ztratím syna. Manžel pracuje u zahraniční firmy a kupuje si ho drahým oblečením a elektronikou,“ vysvětluje Alice.
Přiznává, že si sama neporadí. Na jedné straně si nedokáže představit, že se rodina rozpadne a sourozenci budou každý jinde. Ale žít už takhle dál nedokáže.
Vyhledala sdružení Spirála. Lidé z tohoto jediného intervenčního centra v kraji už deset let naslouchají stovkám smutných příběhů z domovů. Tedy z míst, která by pro člověka měla být ostrovy klidu a pohody.
Znají děsivou statistiku. Ústí nad Labem a Teplice mají více než čtyřicetiprocentní podíl na celostátním prvenství Ústeckého kraje v případech „vykázání násilné osoby ze společného obydlí“.
Vedoucí intervenčního centra sdružení Spirála Martině Vojtíškové tak s Alicí přibývá jeden z případů, které se navzájem podobají jasným rozdělením rolí. Násilník a oběť. První hledá způsob, jak někoho blízkého ponížit. Druhý pod vlivem manipulace, opakujících se útoků a velkého strachu ztrácí schopnost odejít.
„Málokdo vstupuje do partnerství nebo manželství a předpokládá, že si špatně vybral. Na počátku vztahu jsou krásné chvíle s člověkem, kterého milujeme. Pokud dojde ke zlomu a jeden druhého slovně napadá nebo si dokonce respekt získává fackami, je čas se tomu postavit. Čím dřív, tím líp,“ říká Vojtíšková.

Oběť nemusí být žena

Jaroslav vytočil telefonní číslo intervenčního centra po několikaletém trápení.
Jeho žena před pěti lety vážně onemocněla, na všechno zbyl sám. Snaží se udržet chod domácnosti a pečuje o manželku, která má silnou cukrovku, dlouhodobě užívá léky a pohybuje se jen s berlemi. Čtyřicet let jsou manželé, vždycky byli klidná rodina. Jen těžko se proto mohou vyrovnat s chováním svého syna. Bydlí s nimi v jednom bytě. Práci nemá, a když už si nějakou najde, v zaměstnání dlouho nevydrží. Peníze získává pod pohrůžkou násilí od sedmdesátiletého otce.
Jaroslavův důchod sotva stačí na živobytí jeho a nemocné manželky. Už nemá sílu ještě živit dospělého syna. A k tomu se bránit věčným útokům.
„Strká do něj, posledně se otec uhodil o dveře tak, že ho musel ošetřit lékař. Zakazuje mu volný pohyb po bytě, přikazuje mu, kam může, kam ne. Syn ho násilím často vleče k bankomatu a nutí ho vybírat peníze a dávat mu je,“ zapisuje Martina Vojtíšková.
Jaroslav se svěřuje jen ztěžka. Za chování syna se stydí. Jen jednou volal policii. To když ho syn surově napadl a bil do obličeje. Za volání na linku 158 mu zničil mobil.
Mužů, kteří se doteď obrátili na Spirálu pro odbornou pomoc, je z celkového počtu žádostí pouhých dvanáct a půl procenta. „Ale když už jsou rozhodnutí, častěji přijdou osobně. Telefonický kontakt jim vyhovuje dvakrát méně než ženám,“ sděluje Vojtíšková.

Každá pátá rodina

V úterý 12. října dosáhl Ústecký kraj „jubilea“ stého vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Je to nejvíce v České republice, a to i v přepočtu na počet obyvatel. Ústí nad Labem se podílelo osmnácti a Teplice třiadvaceti případy. Horší situaci v kraji má jen Chomutov, který se roky drží na první pozici. „Podle průzkumů zažívá domácí násilí každá pátá rodina. Nejhorší je fakt, že z osmdesáti procent jsou svědky děti,“ upozorňuje Martina Vojtíšková.
Krize ve vztazích a násilí jsou nejčastějšími důvody, pro které lidi Spirálu kontaktují. Účelně pomoci znamená dobrou spolupráci řady institucí, v čele s intervenčními centry, policií a justicí. „Kdo chce ohroženému člověku pomoci, měl by být velmi trpělivý, citlivý a zvažovat rizika pro život oběti, případně jejích dětí. Domácí násilí je specifické tím, že oběť ztrácí schopnost vidět vztah a sebe objektivně. Domnívá se, že na vině všech problémů je ona sama. Útočník často vystupuje mimo domov jako vzorný manžel, rodič, pracovník.
Je omyl, že příčinou násilí je hlavně alkohol partnera či nižší společenský status. Tahle mýty jsou jedním z důvodů, proč lidé zůstávají se svým problémem sami a opakovaně se k násilníkovi vrací,“ dodává Martina Vojtíšková.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video