Ve chvíli, kdy člověk naposledy vydechne a přestane mu tlouci srdce, začíná práce lidem, kteří pracují v pohřebnictví. Profesi náročné, ale ne příliš oblíbené. Někdo to ale dělat musí, říkají lidé se smutným zaměstnáním. Redaktor Sedmičky s nimi strávil několik dní.
Hodiny po smrti
Pokud člověk zemře doma, setkají se pozůstalí nejprve s lékařem, který po prohlídce těla vydá takzvaný ohledací list. Pak nastává práce pro pohřební službu. „Naši zaměstnanci naloží tělo do přepravní rakve a odvezou do márnice. Tam nebožtíka umyjí a obléknou do šatů, které obvykle přinesou příbuzní,“ popisuje Pavel Cajzl, ředitel Pohřební a hřbitovní služby města Brna.
Zatímco leží tělo zemřelého v chladicím boxu, mají práci lidé, kteří pohřby sjednávají. Většinu zakázek má v Brně právě městská firma, která zabezpečí pohřeb od převozu těla až po kremaci či uložení do hrobu.
Většina těl zemřelých z Brna a okolí míří na svou poslední cestu do krematoria v Jihlavské ulici. Tam dostane kremační číslo. „Číselná řada je vzestupná. Jedničku dostal nebožtík, který měl kremaci 8. dubna 1934 ve dvě hodiny odpoledne. Nyní jsme na čísle 301 tisíc,“ říká šéf krematoria Zdeněk Kolář.
Jakmile má zemřelý přidělené číslo, převezou zaměstnanci krematoria rakev do chladicího boxu. Teplota se tam pohybuje okolo nuly. Kromě těl, která se brzy spálí, leží v lednicích i jiné pozůstatky. Některé jsou v boxech měsíce. Jsou to většinou kosterní nálezy, o které se zajímá policie.
Plynové žároviště
Podle rozpisu kremací řadí zřízenci rakve do řady. „Těsně předtím, než se dostane tělo na katafalk do obřadní síně, vystavíme jej pozůstalým. Podle zákona se může tělo zemřelého vystavovat do sedmi dnů po úmrtí. Pak už to kvůli postupným biologickým změnám nejde,“ vysvětluje Kolář.
Poslední rozloučení trvá v krematoriu dvacet minut. Za tu dobu stihne varhaník zahrát dvě skladby, řečník mluví zhruba pět minut, následuje další hudební pasáž a pak smuteční hosté kondolují pozůstalým. Za komunistů byl obřad o polovinu kratší.
Zatímco hosté odcházejí, odtlačí zaměstnanci rakev s pozůstatky k plynovému žárovišti, jak se odborně nazývají kremační pece. „Teplota v nich se pohybuje mezi osmi sty až tisíci stupni Celsia. Všechno řídí počítačový program. Tělo se při takovém žáru změní v popel zhruba za osmdesát minut,“ říká muž v montérkách, který dělá v krematoriu spalovače mrtvol. Do žároviště se může spalovač dívat průhlednými dvířky. Snadno tak zjistí, v jaké fázi je kremace.
Po spálení těla vyhrabou spalovači popel a nechají ho vychladnout. „Z člověka zbudou dvě až čtyři kila popela. Z něj se po vychlazení vytáhnou veškeré kovové věci. Hřebíky z rakve, kloubní implantáty a podobně. Pak se popel rozemele a napěchuje do nádob,“ přibližuje Kolář další postup.
Urnu se zpopelněnými pozůstatky ukládají zaměstnanci krematoria do skladu. Vyzvednout si ji může pouze ten, který si kremaci objednal. Má na to třicet dní. Pak musí za každý započatý měsíc zaplatit pětapadesát korun.
