Místo ledniček postavil do haly atlety | E15.cz

Místo ledniček postavil do haly atlety

Sedmička představuje další osobnost seriálu Generace 77. Michal Petřík ve svých třiatřiceti letech vede uznávaný atletický mítink.

Dvanáct let, tedy víc než třetinu života, zasvětil Michal Petřík halovému atletickému mítinku v Otrokovicích, který patří k největším akcím svého druhu v republice. Třiatřicetiletý muž, který je předsedou atletického oddílu Jiskra Otrokovice, vybudoval uznávanou akci téměř z ničeho, jen s pomocí několika přátel.

Jak založit tradici

Tradice halového mítinku v Otrokovicích začala v roce 1999, kdy stavbaři dokončili původně tenisovou halu, rozestavěnou ještě za socialismu. Její skelet po povodních v roce 1997 sloužil jako sklad ledniček. V roce 1998 rozhodli otrokovičtí radní o jejím dostavění a položení litého tartanu.

„Tento povrch nám umožnil uspořádat atletickou akci, my se do toho pustili. Chtěli jsme ukázat, že i v těžkém období po povodních náš oddíl žije a pracuje,“ vzpomíná Petřík.
Parta nadšenců měla už tehdy jasno v tom, že nechce pořádat pouze výškařský závod. „Těch je v zimním období mnoho, protože je jednoduché kdekoliv postavit sektor,“ tvrdí Petřík. Už během prvního ročníku se proto kromě výškařských soutěží konal i sprinterský závod.

Jak mítink stárl a organizátorům přibývalo zkušeností, rozrůstal se i počet disciplín. „Postupně přibyly překážky, dále pak skok daleký, trojskok a vrh koulí. Díky výšce haly jsme mohli zařadit i skok o tyči. Před rokem vznikl nový závod, a to čtyřboj, kde se ve vybraných disciplínách utkávají vícebojaři se specialisty,“ popisuje detaily závodů Petřík.

Na všechno, co souvisí s atletikou, si musí Petřík udělat čas až poté, co skončí ve svém civilním zaměstnání. Pracuje obvykle od devíti do půl šesté jako manažer ve společnosti, která vyrábí obaly.
„Firma je pravidelný sponzor mítinku, takže nadřízení občas přivřou oči, když v posledních týdnech finišujeme s přípravami,“ říká s úsměvem  Petřík.

Jako skvělého organizátora ho vidí spolupracovníci, přátelé a známí. „Je velice schopný, má pro organizační věci talent. Na starost má manažerské záležitosti a shánění peněz. Navíc má smysl pro humor, takže dokáže odlehčit i napjatou atmosféru,“ říká šéftrenér otrokovických atletů a spolupořadatel mítinku Aleš Prudký.

V podobném duchu hovoří i Přemysl Hora, který se na akcích pořádaných atletickým oddílem stará o občerstvení. „Halový mítink vypiplal z ničeho a udělal z něho respektovanou akci. Myslím, že bez jeho zarytosti a odhodlanosti by v Otrokovicích žádné atletické závody nebyly,“ míní Hora.

Přestože pořádání mítinku přináší pořádný stres, Petřík neuvažuje, že by akci nechal být. „Jakmile je po všem a atleti opustí halu, říkám si vždycky, že to bylo naposled, ale pak uplyne pár dnů a už přemýšlím, co by se příští rok dalo zlepšit nebo udělat jinak,“ tvrdí hlavní organizátor akce.

Sportovní relaxace

Když chce Petřík odpočívat, většinou sportuje. „Ke sportu mám velice kladný vztah. Rodiče se přistěhovali do Otrokovic, když mi byly tři roky. Na atletický stadion jsem to měl pár kroků a od té doby jsem tam býval dalších dvacet let skoro denně. Do třiadvaceti let jsem prošel všemi atletickými disciplínami kromě těch vrhačských. Dodnes jsem asi jediný v zemi, kdo bodoval v lize ve všech třech překážkových bězích v jedné sezoně,“ vzpomíná Petřík.

S aktivní kariérou atleta musel skončit kvůli zranění. „Přibral jsem dvacet kilo, takže jsem ještě zkoušel závodní chůzi, ale tím to zhaslo. Abych si udělal radost, začal jsem v Otrokovicích pořádat VIP desetiboj. Nejdříve to byla oslava mých narozenin pro přátele a známé, letos se ho zúčastnila už skoro stovka závodníků,“ říká k dalšímu projektu Petřík.

Když má čas, sportuje i během roku. „Jezdím na horském kole, hraji tenis, baseball a nemám problém se žádným sportem. Když je to v mých technických možnostech, tak aktivně, jinak pasivně. Ne všechno jsem samozřejmě vyzkoušel. Například taekwondo jsem nikdy nedělal,“ říká předseda atletického oddílu.

Za sportem se neváhá vypravit ani do vzdálenějších míst. „Chtěli jsme s přáteli vyrazit na utkání fotbalové Ligy mistrů Žilina – Chelsea. Když jsem se dozvěděl, že pořadatelé vyhnali cenu lístků až na tři sta eur, naštval jsem se, zajistil za dva a půl tisíce korun letenky do Londýna a ubytování uprostřed města za čtrnáct liber. Lístky snad seženeme přímo na místě a užijeme si zápas na stadionu Stamford Bridge,“ těší se Petřík.

O tom, kde bude za dalších třiatřicet let, zatím nepřemýšlí. „Doufám, že budu pořád ještě na světě. A pokud ano, věřím, že mě bude stále bavit atletika. To už se snad nezmění, protože tenhle sport je prostě moje vášeň,“ uzavírá třiatřicetiletý muž.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!