Místo pro nebezpečné vrahy

Sedmička nahlédla za mříže zařízení, které stojí v areálu brněnské vazební věznice a je první svého druhu v Česku.

Eduard Čonka je dvaatřicetiletý muž, pro kterého je „na míru ušitý“ brněnský detenční ústav. Tedy místo, kam soud posílá zvlášť bezcitné vrahy a sexuální delikventy. Před několika týdny se stal Čonka druhým pacientem, kterého do zabezpečovací detence poslal soud.

Zvláštní režim

Ústav zabezpečovací detence, jak se odborně místu pro nejhorší zločince říká, stojí v areálu Vazební věznice Brno. Lidé z detence se s ostatními vězni nepotkají. Mají zvláštní režim a jsou zavření ve speciálně střeženém objektu. „Chovanci mají svůj program s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu a charakteristice osobnosti,“ vysvětluje ředitel brněnské vazební věznice Karel Schmeidler.

Odsouzení mohou hrát míčové hry, pracovat na malé zahrádce, nebo vyrábět v dílně nejrůznější věci. Budíček je krátce po šesté ráno a do osmi se musejí umýt, uklidit svou celu a nasnídat se. „Pak následuje vizita a dopolední program. Po obědě mají chovanci osobní volno, tedy pokud lékař nenařídí jinak. V pět odpoledne večeří, přesně ve 22.15 hodin je večerka,“ přibližuje denní režim psycholožka věznice Soňa Haluzová.

Brněnský detenční ústav má 48 míst. Až v něm bude víc odsouzených, bude na ně dohlížet devětatřicet zaměstnanců. „Na pokojích budou chovanci po jednom, maximálně po dvou na pokoji,“ říká primář a zástupce Ústavu zabezpečovací detence Brno Petr Stožický. V celách je postel, skříň, stůl, židle a záchod. Nesmí v nich být nic ostrého. Jestliže chovanci trpí zvláštní poruchou a začínají být i pro personál nezvladatelní, putují na samotku. Ta se skládá z lůžka z mramoru, na kterém je chovanec přivázaný.

„V každé místnosti je kamera, takže stále víme, co lidi v zařízení dělají a jak se chovají,“ doplňuje Stožický.

Co si myslíte o takovém zařízení vy? Pište na redakcebrno@mf.cz