Místo tunelu postavili kryt

Tunely, zákoutí a sklepy vyhrabané do měkké žuly a jílu takřka holýma rukama, ale i rozlehlé chodby z cihel a tvárnic. Více než stovku krytů pod libereckými ulicemi a domy prozkoumali historici. Největší z nich leží pod Sokolovským náměstím. Jeho chodby mají délku téměř jeden kilometr. Ta nejdelší z nich vede tunelem, který měl původně sloužit jako podzemní silnice. Dokonce tam měly jezdit i tramvaje. Do budoucna by se měl stát atrakcí pro turisty i Liberečany.

Únik do školy

„První kryty pod Libercem pocházejí z doby od šestnáctého do devatenáctého století. Nejdřív si lidé dělali sklípky u domů a vydlabávali nepravidelné komínky a průchody. Skrumáž takových sklepů je třeba v Lucemburské ulici a navazuje na kryt pod Sokolovským náměstím,“ říká dokumentarista Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci.
Je to nejstarší část stavby. Zbývající jsou mnohem mladší. Další stavby začaly pod zemí přibývat v roce 1944. Sudety, a tedy i na Liberec, byly častým cílem náletů, a tak bylo potřeba zajistit, aby se měli lidé kde schovat. Stavební práce obstarávali v té době hlavně váleční zajatci, kteří na nich tvrdě dřeli. Například jen do stavby jednoho vchodu se v jeden den zapojilo 314 lidí.
„V té době vznikla i nejdelší chodba krytu, v místě, kudy měla vést ve třicátých letech nebo začátkem čtyřicátých let minulého století podzemní silnice. Přesnější informace o ní se ale nepodařilo dochovat,“ vysvětluje Rous.
Kromě mnoha chodeb, které jsou dodnes průchozí a ústí na několik místech náměstí, ale i v blízkých ulicích, lidé vymysleli také důmyslné propojení domů. Například na jižní straně náměstí na sebe navazovaly všechny sklepy. Když by například jednu stranu domů zasáhla bomba, uprchli by v krátké době lidé přes sklepení na druhou stranu náměstí. „Dneska jsou ale většinou průchody zazděné,“ dodává Rous.
Zaslepená však není většina únikových východů. Mají různé tvary i velikosti. Zatímco jedním se dá pohodlně projít po schodišti až do ulice, jiný připomíná úzké potrubí, další nouzová cesta vede po žebříku vzhůru. „Jeden z východů ústí také do tělocvičny dnešní střední průmyslové školy. Studenti to ale zjistili a ze školy prolézali do krytu, tak nezbylo, než ho zatarasit,“ podotýká Lubomír Popp, vedoucí oddělení krizového řízení města Liberce, které je majitelem krytu.

I proti atomovce

Město si nechalo tři kryty, v Husově ulici, u Liebigovy vily a ten pod Sokolovským náměstím. Ten byl upravený po roce 1952 a stejnou podobu má dodnes. Stavěli jej z betonových tvárnic, které vznikaly v domě spojeném s krytem. Kryt měl v období studené války přežít i atomovou bombu. A je dodnes funkční.
„Stále tu mohou v případě potřeby zůstat lidé ukrytí tři až čtyři dny. Je funkční filtrace vzduchu, toalety, teče uvnitř voda, máme i dva provozuschopné agregáty,“ říká Popp. Dovnitř se vejde asi patnáct set lidí, jsou tam lahve s kyslíkem i náhradní filtry a další potřebné věci k přežití. Studená válka i s hrozbou atomové války není aktuální, ale dveře do krytů jsou stejně nepropustné. Uvnitř zůstaly také sprchy, kterými musel procházet každý, kdo přišel ze „zamořeného“ města.

Poklopy krytu dokořán

Liberečané brzy dostanou možnost do krytu nakouknout. Dnes sem jednou za čas přijdou na prohlídku školy. Po prázdninách však chce město kryt běžně zpřístupnit, prozatím jednou měsíčně.
„Zájem o návštěvy je trvalý, a tak to zkusíme. Inspirovali jsme se Berlínem, kde mají kryty jako turistickou atrakci. Máme v úmyslu vytvořit uvnitř i stálou expozici,“ vysvětluje Popp. Ta by lidem přiblížila historii civilní obrany v Liberci, zdejší kryty a válečné období ve městě a jeho okolí. „Pokud se ukáže, že mají lidé o návštěvy zájem, otevírací doby ještě rozšíříme,“ dodal Popp.