Mistr varhanář má velkou lásku. Staré orchestriony a flašinety

Zdeněk Hromádka z Bašky je uznávaný varhanář. Jeho zálibou jsou staré flašinety a orchestriony.

eňka Hromádky. Staví je, restauruje, ale především je ladí.
„Dávám píšťalám barvu a sílu. Utvářím charakter celého nástroje,” popisuje dvaapadesátiletý Zdeněk Hromádka trochu poeticky svou profesi. Královské nástroje pomáhal ladit například i ve slavné Opeře v Sydney. Pracoval i v Pasově, kde jsou největší chrámové varhany na světě s bezmála dvaceti tisíci píšťalami. Pod jeho rukama se opět rozezněly restaurované varhany v Dietrichsteinské hrobce v Mikulově nebo na Zelené hoře, kde na jeho práci dohlíželi zástupci UNESCO.

Kostel jako montážní sál

Hromádkovým královstvím je bývalý evangelický kostel v Bašce. „Kdysi jsem připravoval varhany pro Mexiko. Nevyužitý kostel byl pro devět metrů vysoký nástroj vhodný. Koupil jsem ho a zřídil v něm montážní sál,” vypráví Hromádka. Kromě bezpočtu varhanních skříní, píšťal a nářadí zdejší prostory ukrývají stařičké flašinety, orchestriony a zvonkově znějící polyfony. Od malých jako gramofon po dvoumetrové ručně vyřezávané skříně. Některé začnou hrát po otočení klikou, do jiných je třeba nejprve vhodit minci. „Mám jich několik desítek. Koupil jsem je, dostal od přátel, vyměnil nebo vydražil na aukcích,” říká Hromádka. Restaurování zchátralých nástrojů patří k jeho zálibám. Věnuje se mu hlavně přes zimu.

Světový unikát u chléva

Ve své sbírce má i opravdové unikáty. Třeba orchestrion firmy Enio Mazzoletti z Bruselu. Po jednom vlastní jistý americký boháč a Královské muzeum v Londýně. Před třetím právě stojíme. „Získal jsem ho od důchodců v Německu, stál vedle chléva,” vzpomíná Hromádka. Vzápětí zatočí klikou a z přístroje se line příjemný salonní valčík. „Opravil jsem hodinový stroj a válec s deseti melodiemi. Na bohatě zdobenou dřevěnou skříň nemám dost času. Její obnovu svěřím přátelům restaurátorům z Brna,” hladí Hromádka vzácný nástroj.
O poznání skromněji působí žebrácký flašinet připomínající gramofon. Patří k němu tobolka se třiceti různě děrovanými zinkovými kotouči. S každým lze přehrát jednu skladbu. Flašinetář jen vyměňoval kotouče, točil klikou a rozezníval jazýčky, jejichž zvuk připomíná heligonku. Nedávno se Hromádka zúčastnil prvního mezinárodního setkání flašinetářů v jesenickém Pekařově. „Sešli jsme se tam z různých koutů Evropy. Všechny nadchl můj skříňový flašinet, s nímž slavný cirkus Kludský projel polovinu světa. Flašinet doprovázel artistická vystoupení i koníčkový kolotoč. Klikou obvykle točili kluci, kteří se pak mohli zdarma povozit na kolotoči,” říká Hromádka. Ze setkání flašinetářů přijel tvůrce varhan s osobním závazkem.
„Pekařovští koupili historický flašinet s téměř metr a půl dlouhým válcem, jaký nemají ani v Národním technickém muzeu v Praze. Slíbil jsem, že ho přes zimu opravím, abychom si flašinet na příštím setkání mohli poslechnout.” dodává.