Mladíkovy zápisky popisují strádání židovské rodiny
„Je 8 hodin večer a od poledne jsme neměli nic v ústech. Dychtivě čekáme na Sl. a na chléb. Slávek však opět nepřišel. Nemáme již co do úst vzít. Ve 12 hodin v noci jíme kousíček perníku. Nemáme již ani drobek chleba, sucharu, perníku ani kapky lihu. Sl. nepřišel. Jsme zoufalí,“ zapisuje si patnáctiletý chlapec Otta Wolf do svého deníku.
Je parné léto, desátý červenec roku 1942, a chlapec se spolu se svojí rodinou ukrývá v lese u Tršic na Olomoucku. On, jeho rodiče a starší sestra Felicitas měli jít stejně jako další Židé z Olomoucka do transportu.Původní cesta na shromaždiště do dnešní Hálkovy základní školy v Olomouci ale změnila směr o sto osmdesát stupňů. Rodina se rozhodla pro úkryt nedaleko svého bydliště.
Deník, který vyšel v devadesátých letech knižně, si Otta vedl pečlivě. Zápisky chlapce přesně dokreslují, co se před sedmdesáti lety dělo. Popisují bezmála tříletou pouť rodiny a střídání různých úkrytů v lese, v zahradě i přímo v Tršicích.
O útěku věděl zpočátku jeden jediný člověk, kterého chlapec v deníku označuje jménem Slávek. „Byl to zahradník Jaroslav Zdařil. Staral se o své chráněnce s nasazením života. Zásoboval je potravinami, petrolejem, lihem na vaření a jinými životními potřebami, nosil jim noviny, otci cigarety, zprostředkoval jim sporadické poštovní spojení s příbuznými v Praze a jinde, přinášel zprávy, jak ze života Tršic a „protektorátu”, tak o vývoji světové situace a o bojištích světové války,“ uvádí v komentáři k deníku Ludvík Václavek.
Později našli Wolfovi úkryt na půdě domu tesaře Zbořila a nakonec u rodiny Oherových v nedalekém Zákřově.
„V 7 hodin snídáme černou kávu, pí. O. donesla vodu. K obědu je zbytek zelové polévky a polévka od O. a zbytek bramborových knedel s mákem. Lici šije Sl. kostým. Pí. O. nám donesla 8 palačinek a esšálek polévky,“ zní zápisek z třináctého dubna roku 1945. Pisatel nemohl tušit, že je poslední.
O pět dní později je Zákřov přepaden jednotkami „kozáků“ instruovaných německou tajnou policií a osmnáctiletý Otta končí spolu s dalšími v zajetí ve škole ve Velkém Újezdě. Po nelidském mučení umírá, aniž by prozradil svoje jméno a jméno své rodiny. Jen několik dní před koncem války.
